Cestování po Zélandu: Central North Island

Jak jsem psal minule, opustili jsme území poloostrova Coromandel a dojeli jsme až do kempu v Tauranze. Zrovna ten na Mayfair Street je opravdu pěkný a stojí za návštěvu. Sobotní doslova hnusné počasí pominulo a my se druhý den ráno mohli vydat na další cestu.

Neděle 13.10.2013

Hned ráno jsme vyrazili na Mount Manganui. Tento kopec uprostřed rovného kousku země je jen pár kilometrů od Taurangy. Auto jsme zaparkovali u pláže a vydali se na cestu. Zase foukal docela velký vítr, ale na to už byli docela zvyklí. Původně jsme si chtěli udělat jen procházku okolo, ale nakonec jsme zvolili cestu až na vrchol ve výšce asi 300 metrů.

Mount ManganuiNa svazích se pásly ovce, stejně jako všude jinde na Zélandu, a po cestě jsme potkávali spoustu dalších turistů a taky spoustu těch, kteří na vrchol běželi. Některé z nich jsme po cestě dolů viděli běžet nahoru podruhé. Věřím, že je to dobrá motivace takhle běhat, protože nahoře bylo opravdu nádherný výhled na celé okolí. Pro cestu zpět jsme zvolili druhou trasu, která nám nabídla pěkné výhledy zase na druhou stranu. Poslední část vedla zase přes pastviny a my mohli pozorovat malá jehňata z blízky.

Dále jsme chtěli vyrazit do Rotorui, ale trochu jsme se zamotali a nemohli jsme najít žádnou ceduli. Hodně jsem vypěnil, protože zrovna Rotorua je dost velká, aby si ceduli zasloužila. Ani mapa nám v tom moc nepomohla a bylo to poprvé, co jsem se vzdal a zvolili jsme druhou, o několik kilometrů delší cestu.

Jen kousek před Rotoruou je Okere Falls Park. Nabízí zhruba hodinovou procházku přírodou přes les a několik vodopádů. Protože jsme se rozhodli přenocovat v Rotoruře, měli jsme dost času zastavit se tu na chvíli a celou trasu si projít.

Okere Falls Park

Marcelka měla dnes narozeniny, tak jsme si udělali takovou menší oslavu a dali si hamburgery u Carla juniora. Když pominu ty nejlepší U Supa ve Šternberku, tak lepší hamburger než u Carla jr. jsem ještě nejedl. A potkali jsme spoustu lidí, kteří měli stejný názor.

Na hledání noclehu jsme využili AA příručku, která je volně k rozebrání na každých informacích. Zpočátku to trvá, než se člověk zorientuje v systému a zjistí, že to není jen balast plný reklam. Ubytování jsou rozděleny do kategorií (kempy, motely, hotely) a všude je uvedena cena a vybavení. Nakonec jsme se rozhodli pro místo Ngongotaha, kde byly 3 kempy vedle sebe. Za 30 dolarů jsme si zase mohli dopřát horkou sprchu a vybavenou kuchyňku.

V kempu bylo plno kachen a my mohli navečer dokonce sledovat jeden krutý boj celého hejna. Parkovali jsme hned u vody a tak se na nás přijely podívat i dvě černé labutě se svými mladými.

Pondělí 14.10.2013

 

Přivítalo nás hodně chladné ráno a my byli rádi, že jsme před pár dny koupili opravdu teplou deku. V okolí Rotorui je hodně silná maorská kultura a my chtěli navštívit některou z tradičních vesnic, ale všechno je bohužel hodně komerční a přes 100 dolarů za vstup za osobu je opravdu příliš.

Huka FallsProjeli jsme Rotoruou a dali se na cestu k Huka Falls. Tyto vodopády jsou údajně nejnavštěvovanější místo na Zélandu. Vtipné je, že jsme byli na hodně místech, které se tímto titulem taky pyšnily. Nicméně místo rozhodně stojí za návštěvu, moc se nám tam líbilo. Je až neuvěřitelné, do kolika odstínů modré se může voda zabarvit v závislosti na přítomnosti minerálů.

Ačkoliv jsme se chtěli na chvíli zastavit i v Taupu, nenašli jsme nic, co by stálo za návštěvu. Oficiální průvodce lákal na atrakce, které jsou všude jinde po Zélandu – bungee, jet boat, skok padákem. A tak jsme pokračovali podél jezera Taupo na jih. Jezero je opravdu obrovské a jízda po silnici SH1 nabízí krásné výhledy.

Tongariro National ParkCesta na jih vedla přes národní park Tongariro. Cedule nás varovaly, že cesta může být v zimních měsících neprůjezdná, ale to nebyl náš případ. Zdejší zima už dávno pominula, byť pro nás bylo pořád dost chladno. Tento úsek byl přesně ten důvod, proč jsme na Zéland přijeli. Úžasné výhledy na hory a kopce okolo, rozsáhlé náhorní plošiny, dlouhé rovné úseky silnice končící někde v nekonečnu střídající se se serpentinami, tmavá až bouřková mračna nalevo a krásně azurová obloha s vykukujícím sluníčkem napravo. Jen ten největší obr, aktivní sopka Mount Ruapehu (2979m), byl zachumlaný do mrakové peřiny.

Opět začalo hodně foukat a to tak, že jsme se po cestě museli vyhýbat popadaným větvím. Rozhodli jsme se najít nejbližší kemp a zůstat v něm. Jen kousek od vesnice Taihape jsme tedy zakotvili a za 25 dolarů na noc se to pro nás stalo zatím nejlevnější ubytování v zařízeném kempu.

Úterý 15.10.2013

Počasí se přes noc moc nezlepšilo. Prudký vítr sice ustal, ale začalo hodně pršet ani ráno to nevypadalo, že by se to mělo změnit. Vyrazili jsme tedy na cestu s tím, že už dojedeme rovnou do Wellingtonu.

Neměli jsme naplánovaný žádný cíl na tento den a tak jsme se po cestě zastavili jen v Palmerston North v místní knihovně. Internet zdarma byl jen na wifi, použití počítače se muselo platit. Venku bylo stále nevlídně a tak jsme ani nikam nespěchali. Odpoledne jsme se najedli v čínském bistru a pokračovali dál.

Pro přespání jsme tentokrát zvolili kemp jen 20km od Wellingtonu v místě zvaném Porirua. Opět dobrý kemp za pouhých 20 dolarů za pár. Rozhodli jsme se i vyprat, ale zdejší sušička není moc kvalitní a tak jsme museli zaplatit druhý cyklus, abychom neměli oblečení navlhlé Jediné co mi zde chybělo byla elektrická zásuvka.

Středa 16.10.2013

Ráno jsme se sbalili a vyrazili směr Wellington, kde jsme měl domluvený pohovor. Ale o tom zas až někdy příště…

Kompletní galerii jsem jako vždy umístil na http://jency.rajce.net

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>