Cestování po Zélandu: Northland

Muriwai BeachPočasí se konečně po několika nehostinných dnech umoudřilo, my měli vše zařízeno a naplánováno a mohli jsme konečně vyrazit na cestu. Naším plánem bylo za několik dnů objet Northland a na cestě zpátky zase na pár dní zakotvit v Aucklandu.

Pátek 4.10.2013

Pozdní vstávání a nekonečné balení bylo příčinou toho, že jsme nakonec místo plánovaného dopoledního výjezdu na cestu vyrazili až po poledni. Vydali jsme se na sever po silnici číslo 1. Za pomocí Google Maps, průvodce a Internetu jsme měli namyšlená místa, kde se po cestě zastavit, kempovat apod. Bohužel terén je na Zélandu dost zvlněný a pro dodávku narvanou věcmi bylo těžké dosáhnout časů udávaných Googlem.

Naší první letmou zastávkou byl park Parri Kauri. Přímo u hlavní silnice je značka, stejně na desítky dalších zajímavostí po cestě. Kdybychom je měli všechny projet, rok na Zélandu by nám na to nestačil. V parku se kromě jiného nachází i jeden obrovský strom Kauri, jehož stáří se odhaduje na 800 let. Po krátké přestávce jsme znovu vyrazili na cestu.

Mangawhai Cliff WalkwayOdpoledne jsme měli naplánováno strávit příjemnou procházkou na Mangawhai Cliffs Walkway. Jedná se o okružní trasu, která vede po útesu nad pláží a nabízí nádherné vyhlídky do okolí. Zpáteční cesta potom vede přímo po pláži. Naštěstí jsme se před procházkou ještě zastavili v turistickém centru, kde jsem získali podrobnosti o přílivu a odlivu. Při přílivu je totiž spodní cesta zatopená a je nutné se vrátit po útesu zpět. Nám to vyšlo dobře, ale cesta po pláži znamená asi půlhodinové skákání po velkých či malých kamenech a také přechody přes pásy dosti ostrých kamenů. Sluníčko mezitím bojovalo z mraky a ven se mu moc nechtělo.

Potom jsme pokračovali po pobřeží na sever směr Whangarei. Po cestě je mnoho pěkných pláží, které rozhodně stojí za zastavení. Mraky odpluly, vysvitlo sluníčko a my si mohli užít několik krátkých procházek po sluncem zalitých plážích. Škoda jen, že je voda v říjnu ještě dost studená. Původně jsme chtěli zakotvit v DOC kempu Uretiti, ale pronásledoval nás hlad a tak jsme pokračovali až do Whangarei. Zpátky se nám asi 30km vracet nechtělo, takže jsme využili služeb kempu TOP 10 a dosyta si užili teplé sprchy.

Sobota 5.10.2013

Ráno jsme sbalili věci a vyrazili na místní kopec Mt. Parihaka. Z vrcholu je vidět celé Whangarei jako na dlani. Krom toho ale nic zvláštního, takže příště bych se tu rozhodně nezastavoval. Naštěstí jsou ve městě ještě vodopády, které rozhodně stojí za to vidět. Pěší okruh zabere asi 30 minut a vodopády je možné pozorovat z několika plošin, nebo sejít až přímo dolů.

Whangarei FallsPo cestě na sever  jsme chtěli navštívit taky Waitangi Treaty Grounds. Místo, kde byla podepsána dohoda o společném soužití mezi Maory a Brity. Kromě dokumentárního filmu jsou k vidění i dvě velmi dlouhé maorské lodě nazývané Waka, vždy vytesané z jednoho kmene stromu Kauri. U východu byly 2 Maorové oblečeni jako válečníci, tak jsme s nimi udělali fotky. Taky jsem zjišťoval, jak bylo možné podepsat dohodu, jak to vlastně bylo s angličtinou. Zjistil jsem, že maorský jazyk byl původně pouze mluvený, neměli žádné písmo. Až později při kontaktu s Brity byl oficiálně jeden z náčelníků pozván do Anglie, kde byla většina slov přepsána do latinky. Zajímavé je, že maorština má pouze 15 souhlásek a proto nám asi připadala většina názvů z počátku velmi podobných.

Další program jsme poněkud zkrátili, protože jsme se rozhodli pozorovat východ slunce na mysu Cape Reinga. Vyrazili jsme tedy na dlouhou cestu směrem na sever. K mysu jsme dorazili až za tmy, dokonce jsme po cestě přehlídli i místní DOC kemp Tapotupotu. Naštěstí nebyl daleko. Z odbočky jsme se vydali po štěrkové cestě serpentinami dolů a za chvíli jsme už viděli několik světýlek ostatních táborníků a slyšeli šplouchat moře. Po tmě jsme udělali večeři, nařídili budíka na brzo ráno a ulehli.

Neděle 6.10.2013

Cape ReingaNečekal bych, že na dovolené budu vstávat v 5:30, navíc v neděli. Rychle jsme se převlékli a vyrazili cestou zpět k mysu. Špatně jsme ale odhadli čas východu a museli ještě nějakou dobu přečkat v autě. Počasí nám moc nepřálo. Sice nepršelo, ale bylo zataženo a tak jsme si východu slunce moc neužili. Přesto jsme na mysu byli suverénně první a užili toto tajemné místo se vším všudy. Maorové věří, že jejich duše po smrti putuje na sever a u mysu opouští tento svět. Krom majáku bylo zajímavé pozorovat i místo, kde se potkává Tasmanovo moře a Tichý oceán. Němky, s kterými jsme se bavili později na cestě tu dokonce viděly ve vlnách skotačit hejno delfínů.

Díky brzkému vstávání jsme měli před sebou dlouhý den a tak jsme vyrazili zase na jih. Po cestě jsme navštívili muzeum těžby pryskyřice (Gumdiggers park). Co mi původně připadalo jako zbytečná zastávka se nakonec proměnilo ve velmi zajímavou návštěvu. Před dávnými lety tu právě uprostřed lužních lesů těžaři kopali hluboké jámy a hledali pryskyřici, kterou pak prodávali obchodníkům. Nezapomněli jsme ani na Ninety Mile Beach. Ačkoliv jsme v písku viděli stopy od auta, rozhodně bych si to s naši dodávkou netroufl riskovat. Však taky všechny cedule varují před nebezpečím přílivu.

Ninety Mile BeachHodiny sotva ukazovaly poledne a my se vydali na další zastávku. Tentokrát do  termálních lázní Ngawha. Za 5 dolarů si člověk může užít termálních koupelí dosyta. Jak už to tak bývá, hned při otevření auta nás do nosu uhodil zápach zkažených vajec. Prostředí vypadalo, jakoby tam 30 let nikdo na nic nesáhl. V objektu bylo 7 malých bazénků, každý napojený na jiný pramen s jinou teplotou. Člověk by nevěřil, jak velký rozdíl je jeden jediný stupeň Celsia. K termálům snad jen varování – všechny stříbrné šperky se začaly ve vodě barvit do žluta. Naštěstí se to po pár dnech zase spravilo. Taky toho pachu z vody se nám podařilo zbavit až po několika dnech a několika sprchách.

Odpoledne jsme se po cestě do kempu zastavili ještě ve Waipoua Forest. Zdejší les ukrývá několik obřích stromů Kauri. Ten nejvyšší z nich se nazývá Tane Mahuta a jeho stáří se odhaduje na 2000 let. Jen pár minut cesty autem se pak nacházejí další giganti. Te Mahuta Ngahere je druhý největší známý strom Kauri. Obvodem kmenu ale překonává Te Mahutu.

Tane MahutaNedělní odpoledne se chýlilo ke konci a my vyrazili ještě kousek dál do DOC kempu Trouson Kauri Park. Začalo pršet a my byli rádi, že tam je aspoň kuchyňka s vybavením, kde se dá schovat a nejen sedět v autě. Ani v jednom z DOC kempů nebyla žádná obsluha. U vjezdu jsou vždy k dispozici obálky, na které se napíše počet osob, délka pobytu a SPZ auta, vloží se peníze a obálka se hodí do schránky. Nevím, zda by něco podobného mohlo fungovat v Česku.

Pondělí 7.10.2013

Pondělní ráno bylo stejně deštivé jako nedělní večer. Přesto jsme po snídani vyrazili na cestu směrem Auckland. Dnes nás čekaly ještě dvě zastávky. Ta první byla u vodopádů Pirea. Leží kousek od napojení silnic 1 a 12. Z obou se tam dá dostat po štěrkové cestě a z obou směrů je to asi 6 km. Tyto vodopády patří k těm menším a méně navštěvovaným. Naštěstí přestalo pršet a tak jsme si tu udělali krátkou procházku.

Muriwai BeachDalším cílem naší cesty byla pláž Muriwai. Je jen asi 30 km od Aucklandu a tak je ideálním místem na jednodenní výlet. Tak jsme to původně plánovali, ale nakonec jsme si řekli, že stejně ze severu pojedeme okolo, tak jsme si to nechali na později. Počasí se výrazně zlepšilo a my si užili nádherné odpoledne. Poobědvali jsme u pláže, udělali si skvělou procházku po tmavém písku, ověřili si, že moře je pořád ještě hodně studené a vystoupali na nedaleký útes, kde hnízdila kolonie jakýchsi ptáků. Sluníčka jsme si nakonec užili dosyta a pomalu se vydali do našeho záchytného bodu v Aucklandu.

Kompletní galerii jsem jako vždy umístil na http://jency.rajce.net

Naše trasa:

Northland

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>