Cestování po Zélandu: Taranaki

Nový rok a státní páteční svátek druhého ledna nám společně s víkendem nabídl krásné čtyři dny volna a tak jsme hned vymýšleli, kam zase z Wellingtonu vyrazit. Po roce jsme se nakonec znovu vrátili do regionu Taranaki, který jsme loni v podstatě spíše jen projeli. Příchod roku 2015 jsme zvládli oslavit decentně tak, abychom mohli ráno vyrazit na cestu. Nakonec se nám i přes veškeré balení a chystání podařilo vyrazit o půl jedenácté.

Z Wellingtonu jsme vyrazili na sever po SH1, naší první zastávkou byl 140km vzdálený Palmerston North. Už několikrát jsem tu na stránkách vychvaloval fastfood Carl’s Junior a tak kdykoliv jedeme tímto směrem (aktuálně jednou do roka), nedá nám to a zaplníme žaludky výbornými burgery. Po krátkém odpočinku jsme se vystřídali za volantem a pokračovali až do vesničky Manaia, kde jsme to střihli vedlejšími silnicemi až do naší první zastávky – Dawson Falls Visitor Centre na úpatí hory Mt Egmont, které většina lidí neřekne jinak než Mt Taranaki.

Mount TaranakiJedná se o spící sopku, jejíž kužel patří k jedněm z nejsymetričtějších na světě. Svým tvarem velmi připomíná japonskou Mount Fuji a proto jste ji mohli spatřit třeba ve filmu Poslední samuraj. Vrchol se tyčí do výšky 2518 metrů a tvoří tak dominantu celého regionu. Mezi hlavní lákadla patří bezpochyby právě výstup na její vrchol. Příroda ale může být na Novém Zélandu zrádná a tak seznam lidí, kteří se zpět nevrátili živí čítá přes 80 jmen.

My jsme k sopce přijeli od jihu a udělali si jen kratší procházku k Dawsonovým vodopádům. Možností výletů je tu opravdu nespočet od těch krátkých, v řádu minut, po několikadenní túry, včetně pochodu okolo celé hory. Její vrchol je většinu času zahalen v mracích, která sem z rovinatého regionu stahují a tak se pohled na celou horu bez mraků naskytne málokdy. My jsme měli to štěstí na pár minut, když jsme se vraceli od vodopádů. Navečer jsme pak zamířili do kempu ve Stratfordu, kde jsme již pobývali loni.

Pátek 2.1.2015

Ráno jsme se sbalil a vyrazili směrem na North Egmont Visitor Centre, odkud jsme chtěli podniknout výlet až na vrchol hory. Na trase jen o něco málo delší než 6km je nutné pokořit 1600 výškových metrů a tak udávaná doba 8-10 hodin pro výstup a sestup je vcelku reálná. Po cestě jsme ještě zastavili a udělali několik fotek s horou a libovali si, jak máme krásně modrou oblohu. No sotva jsme přijeli na parkoviště, už to byl jeden mrak za druhým.

Přesto jsme se rozhodli vyrazit nahoru s tím, že v půlce u horské chaty se rozhodneme co dál. Jak začala trasa víc a víc stoupat, tak se i krátily intervaly mezi jednotlivými přestávkami. Po dvou hodinách jsme konečně dorazili k vytouženému cíli, místnímu vysílači a chatě Tahurangi. Ta je bohužel privátní a krom malinkatého zádveří a lavečky venku toho pro turisty moc nenabízí.

Mount TaranakiMount TaranakiPočasí se mezitím zhoršilo a díky mrakům šlo vidět sotva na pár metrů. Taky jsme trochu podcenili přípravu s oblečením, jídlem a pití a tak jsme se rozhodli namísto výstupu pokračovat po vrstevnici a udělat si tak okružní procházku zase zpátky na parkoviště. Ačkoliv cedule nahoře ukazovala hodinu a čtvrt, nakonec nám cesta dolů trvala 2 hodiny. Dohromady tedy čtyři, což odpovídá údaji pro okružní túru, takže netuším, proč byl nahoře zcela rozdílný údaj.

Odpoledne jsme si udělali procházku podél pobřeží a  trochu zablbli na zdejším plácku. Ověřil jsem si, že stojku ještě zvládnu, ale hlavička se mi pěkně zabarvila do ruda. Večer jsme si nemohli nechat ujít vyhlášený festival světel v Pukekura parku. Že je o tuto událost nesmírný zájem jsme si ověřili už při hledání místa pro zaparkování. Celý park je večer krásně nasvícený a na dvou pódiích zde hrají různí umělci. Bohužel oproti tradičním hudebním festivalům v Česku je většina akcí, tedy aspoň ty na kterých jsme byli, označena jako alcohol-free, takže si člověk může koupit maximálně tak zmrzlinu a nějakou sodovku.

Festival of lights, New PlymouthPohutukawa TreeDawson Falls

Sobota 3.1.2015

V sobotu jsme původně chtěli vyrazit na místo označované jako Three Sisters and The Elephant rock. Jedná se o skalní útvary, kdy jeden z nich, jak název napovídá, připomíná svým tvarem slona. Toto místo je ale trochu z ruky a tak jsme nakonec zvolili výstup na místní vrcholek Paritutu Rock.

Co se ze zdola zdá jako sranda kopec byla nakonec docela solidní makačka. První polovinu je možné vystoupat po schodek, ale pak už přichází na řadu lezení. Ač je celá trasa lemována řetězem, některá místa jsou fakt zrádná a úplně jsem trnul, když jsem viděl některé rodiče lézt nahoru s dětmi. Nahoře si ale člověk užije úžasný panoramatický výhled.

Paritutu RockParitutu RockZa Paritutu Rock se nachází dlouhá pláž označovaná jako Back Beach. Chvíli jsme tam blbli a pak se přesunuli na městskou pláž Ngamotu Beach. Zatímco Tasmanovo moře na první pláži bylo dosti divoké a proto ideální pro surfování, moře u městské pláži bylo díky vlnolamům klidné jako hladina rybníka. Jaká škoda, že jsme si nevzali plavky. Aspoň jsme se pořádně vyhřáli na sluníčku, které díky mnohem slabšímu větru, než je ve Wellingtonu pálilo mnohem více.

Odpoledne jsme zase objevovali krásy pobřeží a po Coastal Walkway jsme došli až do města. Nakonec jsme zapadli do jedné irské hospůdky a dali si vynikající večeři. Poprvé jsem vyzkoušel jehněčí nožku a byl jsem nadšený. Snad kromě jedné výjimky se nám tu  opravdu nestalo, aby nám jídlo v restauraci nechutnalo.

Navečer jsme se rozhodovali, jestli zajet zase do parku, nebo raději pozorovat západ Slunce. Obloha byla bez mráčku, tak vyhrála druhá možnost. Přijeli jsme jen tak tak, abychom si užili posledních pár minut, než se zářící kotouč dotkl hladiny a zmizel za horizontem. Z druhé strany už mezitím vycházel měsíc téměř v úplňku a převzal tak vládu nad večerní oblohou.

Coastal Walkway, New PlymouthClock Tower, New PlymouthZápad Slunce, New Plymouth

Neděle 4.1.2015

Ráno jsme se probrali brzo a měli tak možnost vyrazit na cestu zpět v rozumném čase. Tentokráte jsme nejeli zpět přímo, ale obkroužili Mount Taranaki z druhé strany, tedy po silnici číslo 45 označované také jako Surf Highway. Název by snad mohl navozovat dojem, že si člověk užije cestování po pobřeží, ale silnice je od Tasmanova moře docela daleko a tak jsme si moc výhledu neužili. Náladu nám ale spravila krátká zastávka u majáku Cape Egmont. Odbočku sice není nijak extra značená, ale díky skvělému navigátorovi jsme odbočili správně a místo nakonec našli.

Na zpáteční cestě jsme se opět zastavili v Palmerston North a kromě Carla Juniora navštívili i Ivetu, která se svým anglickým manželem a třemi dětmi na Zélandu žije už nějaký ten pátek a trochu mi pomáhala s prvním daňovým přiznáním. Pak už nás čekaly jen nezbytné nákupy jídla na celý týden a před osmou večerní jsme konečně dorazili zpátky domů.

Cape EgmontV regionu Taranaki se mi náramně líbilo a masivní sopka, která celé oblasti dominuje má svoje kouzlo. Doufám, že se tam zase někdy podíváme a dostaneme se až úplně nahoru.

Kompletní galerie z našeho výletu najdete na http://jency.rajce.net

Mohlo by vás taky zajímat:
Cestování po Zélandu: Central North Island
Cestování po Zélandu: Coromandel
Cestování po Zélandu: Northland

Přidat komentář

4 Komentáře.

  1. ahoj oběma, chystáme se na NZ – dovolená, ale pořád postrádámnějaké zážitky či doporučení na jižní ostrov. články doposud byly super, poučné a pěkně napsané, díky

    • Ahoj a díky. Zážitky z Jižního ostrova zatím postrádáme taky :sad: Musím tě prozatím zklamat, protože se tam teprve chystáme, tak pak nějaké příspěvky přibudou.

      Pokud ale hledáte nějaká zajímavá místa, tak jsem pracoval společně s několika lidmi na takové přehledné mapě. Najdeš ji TADY

  2. Hi there,
    I just found your pictures on Facebook (in a photography group) and finally I`m here! I like people so much who like nature and spend their free time to go outside… and this blog is sooo good!!! So if you don`t mind, I`ll follow your articles.
    Anyway, I live with my husband in Auckland, we moved to Auckland in 2013, and we`re from Hungary. (I have no idea, it is a good news or bad news :D .. yeah, Budapest is cool – and Prague and Karlovy Vary and Cesky Krumlov… ooh, I loved it! – but NZ is much better, isn`t it?)

    Take care and don`t stop writing and taking photos… pls!

    Cheers,
    Erika & Zsolt

    • Hi Erika, thanks for international support :) I just started a new project. Feel free to look up JC adventures on Facebook or instagram (jcadventures007).

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>