Dlouhá cesta k pracovnímu vízu

Tak přeci jen se to podařilo! Včera večer jsem něco hledal na stránkách imigračního a namátkou jsem klikl na stav moji žádosti o vízum. Jaké bylo moje překvapení, když na mě svítilo velké APPROVED s datem expirace v říjnu 2016. Naše přání se tedy stalo skutečností, ale cesta to rozhodně nebyla jednoduchá.

Jak už z názvu vyplývá, pro pracovní vízum musí mít člověk logicky nabídku práce. Naše seznamování se zdejším pracovním trhem jsem už popsal v článku Hledání práce. Hlavní problém je v tom, že většina pracovních nabídek v IT je na Novém Zélandu na kontrakt. Zpravidla na několik měsíců, ale viděl jsem i několika týdenní. Však i já jsem původně ve Fujitsu začínal na 5 týdenním kontraktu. Bral jsem to tenkrát jako příležitost se ukázat, získat konexe a jak tu sami říkají “foot in the door”. A s takovou dočasnou nabídkou se vízum nezískává lehko a celé byrokratické kolečko kvůli pár měsícům opravdu nemá cenu.

Tím pádem nám zůstávají jen nabídky trvalého pracovního poměru. Ačkoliv jsem se snažil situaci o vízu do motivačního dopisu neuvádět, když už mi někdo zavolal, vždycky to byla jedna z prvních otázek. Na tom pak zpravidla náš rozhovor končil. Málokterému zaměstnavateli se totiž chce čekat další měsíc nebo i víc, než si člověk vyřídí vízum.

Spousta lidí to dělá tak, že si najdou napřed práci na WHV a potom jim zaměstnavatel nabídne trvalý kontrakt. Bohužel projekt, na kterém jsem ve Fujitsu pracoval, ztratil zákazníka a šance na nějaké další pokračování byly mizivé. Bez ostychu můžu říct, že jsem si vybudoval docela silnou pozici, ale prioritou bylo najít v jiných týmech místo pro trvalé zaměstnance z naší skupiny. Když už se konečně rýsovala jiná pozice ve Fujitsu v lednu, skončilo to opět na tom, že na mě nemůžou měsíc čekat, než si vyřídím vízum. Argument, že bych začal pracovat na WHV na dobu určitou a mezitím si zažádal o vízum na trvalý poměr, nevyšel. Kvůli firemním procesům by to znamenalo celé kolečko s vypsáním nového místa atd. atd.

Jak už úvod nastínil, nakonec se přeci jen zadařilo. Paradoxně jsem získal vízum na místo, o které jsem bojoval půl roku…

Získání práce

Můj první krok začal 16.10.2013, když jsem reagoval na nabídku práce jako Windows System Engineer u Ministry of Social Development (MSD). Jak už to tak bývá, pár týdnů se nic nedělo a tak jsem 12.11 napsal další email na ministerstvo, co se jako děje, protože status mojí žádosti byl stále na “In Progress”. Vše nakonec vyústilo v “neformální posezení u kafe” s potencionálními vedoucími. Dozvěděl jsem se něco o pozici a oni si zase udělali představu o mých znalostech a zkušenostech.

Těsně před Vánoci, 23.12 mi přišel email, že výběrové řízení bylo pozastaveno a bude startovat od začátku. Jelikož mi byl původní kontrakt u Fujitsu prodloužen na dalších 6 měsíců, nějak mi to ani nevadilo, ale i přesto jsem svolil s tím, ať můj životopis zase zahrnou. Zase si dali na čas a ozvali se až 7.2. s tím, že bych mohl dojít na interview. Bohužel jsme tou dobou byli v Česku, ale vzhledem k okolnostem mi vyšli vstříc a posunuli interview až na 24.2.

Hned druhý den po pohovoru mi kupodivu volali zase, jestli bych nemohl další den přijít ještě na jednu technickou konzultaci. Na jednu stranu se člověku hledá práce lépe, když už nějakou má (nemusí jít nutně pod svou cenu, brát cokoliv), na druhou stranu se zase omlouvat šéfovi, nadpracovávat. Naštěstí naše šéfová je zlatá a velmi mě v celé věci podporovala. Několikrát mě ujišťovala, že nemám váhat a skočit po každé dobré nabídce, protože ve Fujitsu mi po konci kontraktu nikdo nic zaručit nemůže. Technická část vyšla taky dobře a hned 4.3. jsem poskytl 2 kontakty pro ověření referencí.

A jak už to tak u státních institucí bývá, zase se nic nedělo. Ve Fujitsu děláme podporu pro Ministy of Business Innovation and Employment (MBIE) a jednoho dne jsem si všiml požadavku od paní, jejíž jméno jsem odněkud znal. Byla to ta, co se mnou celou dobu řešila pozici pro MSD. Pět sekund hledání v googlu, otevření jejího LinkedIn profilu a hned jsem věděl, že přestoupila z MSD do MBIE. Docela nemilá situace, jelikož jsem kromě ní neměl kontakt na nikoho jiného. Naštěstí jsem v jednom ze starších mailů našel ještě kontakt na asistentku a tak jsem ji napsal, jak to vypadá.

Astronomicky už jsme se přehoupli do zdejšího podzimu a 24.3. se mi ozvala jiná personalistka, která chtěla opět reference, protože nevědela, zda ta předchozí někoho kontaktovala. Ty jsem ji poslal, hned během druhého dne dostala od mého předchozího vedoucího v ČR pozitivní zpětnou vazbu (díky Alexi!) a tak jsem splnil i poslední krok řízení a na stole mi přistála nabídka práce. S tou připadaly v úvahu 2 varianty víza – Work to Residence (Long Term Skill Shortage), nebo Essential Skills vízum. Po handrkování s personalistkou z MSD, jsem přišel na to, že je tu ještě jedna možnost a sice Work to Residence – Talent (Accredited Employers). Ač jsem si myslel, že mám nastudováno dost, tahle možnost je na stránkách imigračního trochu schovaná. Poslední varianta nakonec byla ta, kterou jsem využil. Pro zaměstnavatele to znamená, že nemusí vyplňovat žádné formuláře o nabízené pozici, jen mi poslali ofocený certifikát, že jsou akreditovaní.

Nakonec jsem se tedy dočkal a 26.3. jsem dostal obálku s nabídkou práce. Bohužel jedna ze základních podmínek udělení víza (minimálně toho mého) je, že nabídka práce je platná i v době, kdy se vízum uděluje. Vzhledem k tomu, že vyřízení víza trvá až 25 dní a nabídka byla platná jen týden, nastalo další kolečko jednání s imigračním, kdy mi potvrdili, že tohle je málo a následně s ministerstvem. Domluvili jsme se, že nabídku přepíší s platností měsíc. Podmínkou pro ně bylo, ať začnu pracovat hned, jakmile dostanu vízum, čili jsem musel dát ve Fujitsu výpověď. Tu jsem dal, ale nabídka práce stále nepřicházela. Po několika urgencích nakonec v pátek 4.4 dorazila. Platnost sice měla měsíc, ale datováno od zase od 26.3 do 26.4, což bylo málo. Pro jistotu jsem to ověřil s imigračním, kde jsem se dozvěděl, že sice vízum můžou vyřídit rychleji, ale garantovat nic nemůžou.

Následovalo další kolečko mailů a telefonů, tentokrát přímo s IT manažerem. Chtěl po mě, ať si o vízum zažádám a že novou nabídku dodají v průběhu. To jsem ale odmítl, protože při rychlosti jakou dosavadní jednání probíhala jsem nechtěl riskovat vyhozené peníze za vízum. Už dost, že jsem vyhodil stovky dolarů za zdravotní prohlídku, která je platná jen 3 měsíce a nakonec jsem nabídku práce neměl. Hned v pondělí 7.4. mi tedy slíbil, že se o to postará. Slovo dodržel a už odpoledne jsem si už z ministerstva odnášel třetí variantu smlouvy.

Už bylo potřeba jen zkompletovat další dokumenty.

Police check

Toto je v podstatě výpis z rejstříku trestů ze zemí, kde člověk v minulosti pobýval více než 5 let. V mém případě to je jen Česko. Abych celý proces získání víza urychlil, zažádal jsem si o výpis ještě než jsem nějakou nabídku práce měl. Výpis je platný 6 měsíců, takže jsem měl dost času případnou práci najít.

Z Nového Zélandu se výpis řeší přes konzulát v Sydney. Z jejich stránek se stáhne žádost, vytiskne se kopie pasu a vše se nechá úředně ověřit. Dokumenty zde ověřují lidé označováni jako JP (Justice of the Peace). Vybral jsem si jednu v Citizens Advice Bureau v centru Wellingtonu.

Tam mě ale odpálkovali, že českým dokumentům nerozumí a nic mi nepotvrdí. Anglická varianta formuláře neexistuje, tak se zdálo, že jsem na mrtvém bodě. Po 20 minutách diskuze jsme se nakonec dohodli, že razítko přeci jen dostanu, ale JP tam výslovně dopíše, že ničemu nerozumí a ověřuje jen podpis. Pro jistotu jsem volal na konzulát do Sydney, jestli to tak stačí a tam mi to potvrdili.

Poplatek za ověření není žádný, za výpis z rejstříku, překlad a zpáteční poštovné je  to pak 43 AUD. Buď se do obálky přiloží šek, nebo to většina lidí riskne a posílá hotovost. Jelikož nejmenší bankovka je $5, tak to bylo nakonec 45 AUD, neboli 49 NZD. Asi za 10 dní mi pak přišla obálka s výpisem z rejstříku a anglickým překladem.

Medical check

Všichni, co tu chtějí strávit více jak rok, musí doložit i zdravotní certifikát (formulář INZ 1007) a rentgen plic. Našel jsem si ve Wellingtonu 2 zdravotní střediska, jedno dělá kompletní prohlídku za 430 NZD, druhé pak nyní v akci za 395 NZD. Rentgen plic už jsem ale dodal při žádosti o WHV a tak mi v tom dražším, které bylo jen pár kroků od naší kanceláře, udělali prohlídku bez rentgenu za 365 NZD.

Nejprve jsem online vyplnil krátký zdravotní dotazník, a pak jsem se dostavil na prohlídku. Celé to trvalo asi půl hodiny. Kromě testu zraku, sluchu, zad, končetin atd. jsem musel říct, zda jsem prodělal nějaké nemoci. Nakonec mě poslali do vedlejší budovy na odebrání vzorku krve. Všechny výsledky se zapisují do elektronické databáze. Ve středu jsem prohlídku absolvoval a v sobotu už mi přišel email, že bylo vše automaticky odesláno na imigrační oddělení.

Nemusel jsem tedy formulář INZ 1007 vyplňovat. Jen mi bylo doporučeno si jeho vyplněnou verzi z on-line systému stáhnout ve formě PDF.

- středisko Capital Medical
- středisko Life Clinic

Ostatní dokumenty

Na žádost o vízum je potřeba přiložit 2 fotografie. Vyfotí vás v na každé poště, nebo i v některých drogeriích. Za 8 fotek na počkání jsem platil 20 dolarů.

Když jsme byli v únoru doma, vzal jsem si s sebou oba diplomy (Bc. i Ing.) včetně dodatků k diplomu, které jsme tenkrát dostávali. Ten je jak v češtině, tak i angličtině a tak jsem nemusel žádný překlad vzdělání řešit.

Doklad o praxi jsem také vyřešil jednoduše. Z minulé firmy jsem měl doporučující dopis v angličtině a předchozího zaměstnavatele jsem požádal o zaslání potvrzení o zaměstnání v angličtině.

Žádost o vízum

Po zkompletování dokumentů jsem se konečně mohl pustit do vyplnění imigračního formuláře INZ 1015. K tomu jsem doložil všechny dokumenty, došel si na imigrační a tam mi chlapík za přepážkou řekl, že toto vízum stojí 270 dolarů. Platbu lze provést jen bankovním šekem, nebo vypsáním detailů o kreditní kartě do formuláře.

Údaje o kartě jsem dávat nechtěl a tak jsem skočil hned vedle do Kiwi bank, kde mi za 5 NZD vypsali šek na požadovanou sumu. Konečně jsem si mohl oddychnout, že mám všechno za sebou a v klidu čekat na vízum. Jenže…

Druhý den jsem dostal email od imigrační úřednice, že poplatek za Talent vízum je 360 dolarů a že jí bohužel nejde telefon, tak ať jí detaily o kartě a pošlu mailem. Vzhledem k tomu, že ve Fujitsu děláme podporu pro MBIE a imigrační pod ně spadá, našel jsem si ji v systému a nabídl spravení telefonu, protože detaily o kartě mailem opravdu posílat nebudu. Pomoc odmítla, protože už byla domluvená s místním technikem a tak jsme se domluvili, že mi zavolá její kolegyně a údaje ji řeknu. Jinak by to pro mě znamenalo další chození do banky, pak na imigrační, ztracená minimálně hodina a půl a nějaké drobné za další šek.

Jak už jsem v jednom z přechozích článků zmínil, detaily o platební kartě jsou tu normálně přístupné. I při placení po internetu se zadávají údaje do systému prodejce a nejde se přes platební bránu banky. Holt jiný svět. Nakonec nepotřebovali CVC/CCV kód ze zadní strany karty, tak jsem aspoň trochu v klidu.

K vízovému formuláři jsem ještě přiložil průvodní dopis, kde jsem slušně požádal, zda by vízum mohlo být vyřízeno v kratší době, než udávaných 25 dní na stránkách imigračního. Celé to pak bylo vyřízené za týden a já se tak po půlročním snažení dočkal kýžené odměny.

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>