Jižní ostrov: Invercargill, Te Anau a Milford Sound

Naposledy jsme poznávali oblast Catlins, která je bohužel mnoha turisty opomíjená, přestože tu jsou krásné vodopády, jeskyně, útesy a místa, kde může člověk ve volné přírodě pozorovat lachtany, tučňáky, nebo delfíny. Vyhlídková trasa nás nakonec zavedla až do městečka Invercargill, nejjižnějšího a zároveň nejzápadnějšího města Nového Zélandu.

Ačkoliv jsme do města dorazili relativně brzo, zbytek dne jsme strávili v kempu plánováním několika dalších dní. Všechno nám muselo klapnout tak, abychom zvládli zarezervovaný výlet po Milford Sound, vychytali nějaké další atrakce se slevou přes portál bookme.co.nz a zároveň si zajistili ubytování tak, abychom ho pak nemuseli řešit na místě a různě spekulovat podle obsazenosti kempů.

Sobota 21. 3. 2015, cesta na Bluff a motorka Burta Munroa

Říká se, že ranní ptáče dál doskáče. Ale o dovolené se přeci jen tak člověku z postele nechce. Když jsem však z okna zahlédl nádhernou rudou oblohu, nedalo mi to a naskočil jsem do auta s tím, že bych si chtěl vyfotit východ Slunce. Po pár minutách jízdy mi ale došlo, že Invercargill neleží na východním pobřeží a přemýšlel jsem, odkud bych mohl východ pozorovat. Ze směru, kam jsem měl namířeno, se naopak hnaly černé mraky s deštěm a tak tato kombinace vykouzlila nádhernou dvojitou duhu. Nakonec se mi podařilo zachytit na pár snímcích i východ slunce, které se nicméně za chvíli schovalo za mraky.

Vrátil jsem se do kempu a vyrazili jsme na krátký výlet do vesničky Bluff. Tady po 2047 kilometrech končí nejdelší a nejznámější novozélandská silnice State Highway 1. Dál už je jenom třetí největší z novozélandských ostrovů, Stewart Island, na který se dá dostat jen letadlem nebo lodí. Tam je možné spatřit ptáka kiwi ve volné přírodě a taky tam je jeden ze zdejších Great Walků. Ten mě ale zrovna moc neláká, protože to vypadá, že se větší část túry musí člověk brodit bahnem po kotníky. Aspoň tak to na mě působilo z většiny fotek, které jsem z této oblasti viděl. Po cestě na Bluff ranní déšť ještě nabral na intenzitě. Udělali jsme si klasickou fotku u rozcestníku a vyjeli na místní rozhlednu s tím, že dáme počasí ještě pár minut šanci. Bohužel se neumoudřilo a tak jsme se vydali na cestu zpět. Místy byly na silnici vyjeté koleje a při hustém dešti jsem několikrát musel zápasit s nepříjemným aquaplaningem.  Přesto jsme potkali pár odvážlivců, kteří v tomto nečase zvolili pro své cestování kolo.

Ranní duha v Invercargillu

Ranní duha v Invercargillu

Východ slunce v Invercargillu

Východ slunce v Invercargillu

Náladu jsme si nakonec spravili v místní vyhlášené kavárně The Batch Cafe. Ačkoliv Marci už od Pancake Rocks básnila o palačinkách, nakonec mě v tom nechala samotného a já, nepříliš velký fanoušek sladkého jídla, ji jen mohl závidět lahodná vajíčka se slaninou. Z prohlídky města nakonec kvůli dešti moc nebylo, ale nemohli jsme si nechat ujít jinou zajímavost – motocykl Burta Munroa. Už dříve, když jsem psal o novozélandských filmech, jsem zmínil snímek The World’s Fastest Indian.  Místní rodák Burt Munro přestavěl americkou motorku Indian z roku 1920 na rychlostní speciál a v roce 1967 s ní vytvořil v americkém Bonnevillu rychlostní rekord v kategorii do 1000 ccm. Ve filmu z roku 2005 hraje Sir Anthony Hopkins, a pokud jste ho neviděli, rozhodně doporučuji. Motorka se nachází v místní mototechně E Hayes & Sons Hardware Store a kromě jiného tu najdete i Camaro z roku 1967, formuli Renault, nebo třeba Chevrolet Bel Air z roku 1954, který si zahrál ve výše zmiňovaném filmu. Zkrátka taková jiná mototechna.

Motorka Burta Munroa

Motorka Burta Munroa

Taková trochu jiná mototechna

Taková trochu jiná mototechna

Pak už jsme se vydali dále po SSR (Southern Scenic Route) do městečka Te Anau. Po cestě jsme na chvíli zastavili na McCracken Rest, místo s vyhlídkou na nekonečné pobřeží a častým výskytem plískavice novozélandské (Hector’s dolphin), místního druhu delfína. I mně se na několik sekund podařilo zahlédnout jednu ploutev, než jsem ale doběhl do auta pro foťák, byl zase fuč.

Odpoledne jsme konečně dorazili do pěkného kempu na břehu jezera Te Anau a na recepci potkali i holku z Česka. Ačkoliv se během cesty počasí trochu uklidnilo, odpoledne se zase spustil slejvák a tak jsme byli rádi, že můžeme být někde pod střechou. Protože jsme si Kiwi Holiday Park oblíbili, pořídili jsme jejich členskou kartičku, která garantuje 10% slevu na ubytování. Bohužel, jak na potvoru v Queenstownu žádný kemp nemají a tak jsme nakonec pořídili i Top 10 Holiday Park kartičku. Obě jsou platné na 2 roky a vzhledem k tomu, že na ně platí i 10% sleva na trajekt, tak se rozhodně vyplatí.

Neděle 22. 3. 2015, Kepler track

V neděli jsme měli naplánovaný kratší jednodenní výlet po části Kepler tracku.  Nikam jsme nespěchali a tak jsme pěkně pianko nakoupili snídani, pojedli a vyrazili na cestu. Podle průvodce NZ Frenzy jsme vybrali výlet od Rainbow Reach Road k Shallow Bay. Hned u parkoviště jsme zdolali houpací most a vydali se podél proudu řeky Waiau. Po hodině a něco jsme dorazili ke břehům jezera Manapouri. Jen o kousek dál jsme pak narazili na místo, kde se do něj vlévá řeka Waiau. Její voda byla až neskutečně průzračná. Počasí pro tentokrát bylo milostivé, a ačkoliv bylo pod mrakem, z nebe nespadla ani kapka. Celý výlet nakonec vydal na poctivých 15km a 4 hodiny cesty, ale velkou část se jde pouze lesem a tak bych asi doporučil jinou trasu pro jednodenní výlet.

Večer jsme se rozhodli trošku rozšoupnout a udělali si pořádné steaky. Bohužel jsme si jaksi zapomněli vzít z domu nějaké pořádné talířky, tak jsme si museli vystačit s jednorázovými plastovými tácky. No vypadalo to jako pěst na oko, ale na chuti pořádného hovězího se to neprojevilo.

Pondělí 23. 3. 2015, Milford Sound a Key Summit

Na pondělní ráno jsme měli naplánovaný výlet lodí po Milford Sound. Dostal jsem několik protichůdných rad, jestli zvolit první ranní, nebo pozdější plavbu, no nakonec jsme se rozhodli pro tu první, tedy v 9:15. Z Te Anau do Milford Sound je to asi 120km bez jediné benzinky a tak jsme raději dotankovali den předem do plné. Na těch 120 km by měl člověk počítat minimálně s 2 hodinami jízdy. My to zvládli asi za hodinu a tři čtvrtě, ale hlavně proto, že jsme vyjížděli už v 6:45 a po cestě jsme potkali jen jedno auto. Pokud člověk jede během dne, může se zdržet u Homerova tunelu, kde je provoz jednosměrný a je řízen semafory. Navíc je potřeba po cestě počítat s mnoha zastávkami, protože příroda všude okolo je opravdu dech beroucí. My si celou tuhle nádheru nechávali na cestu zpět.

Zastávka u Homer Tunnel

Zastávka u Homer Tunnel

Milford Sound

Milford Sound

Plavbu jsme objednávali přes bookme už asi měsíc předem, ale ve finále to nebylo potřeba. Ranní plavba nebyla zdaleka plná a mám pocit, že cena byla stejná i pro lidi, co neměli rezervaci. To ale nemusí platit pro pozdější plavby anebo v sezoně.  Přestože je Milford Sound považován za jedno z turisticky nejatraktivnějších míst (počet turistů se odhaduje na 500 tisíc až milion ročně!), nás zas tolik nenadchlo. Ano, bylo tam moc krásně, ale nic, z čeho by si člověk sedl na zadek. Ačkoliv tu za rok napadne až 6 metrů srážek, my měli tentokrát na počasí štěstí a celou plavbu nás doprovázela polojasná obloha. Právě díky vydatným srážkám tvoří hladinu sladká voda a až několik metrů pod ní je teprve voda slaná. Výlet trval asi hodinu a půl a my se mohli kochat skalisky trčících z hladiny do obrovských výšek, mnoha nádhernými vodopády a zdejší lachtaní rodinkou. Občas se stane, že výletní lodě doprovází hejno delfínů, my ale to štěstí neměli. Na lodi jsme potkali celkem 5 krajanů a krom recepce v Te Anau to byli první (a zároveň poslední) mladí Češi, které jsme tady na Jižním ostrově potkali. Nakonec nás tu přeci jen není tolik.

Milford Sound

Milford Sound

Vodopády na MIlford SoundVodopády na MIlford Sound

Po výletu lodí jsme se vydali na místní Milford Sound Lookout, vyhlídkovou plošinu kousek od centra vesničky. Kromě ní jsme ještě zvládli krátkou okružní procházku podél břehu fjordu. Ačkoliv jsme se poctivě nastříkali repelentem, ve zdejším lesíku stačilo, když se člověk na pár sekund zastavil na pořízení fotografie a hned se kolem něj vyrojily desítky otravných mušek sandfly.

Jak jsem zmínil, po cestě z Te Anau do Milford Sound (či naopak) je spousta zajímavých míst, kde stojí za to se aspoň na chvíli zastavit. Hned po cestě zpět jsme na chvíli zastavili na místě zvaném The Chasm. Jedná se o skupinku vodopádů na říčce Cleddau, které během stovek let vyhloubily v místních skalách sérii různě zaoblených tvarů a jezírek. Hned za Homer tunelem jsme zastavili na parkovišti a chtěli se vydat k vodopádu, který padá z o několik stovek metrů výše položeného ledovce. Byla tam ale cedule zákaz vstupu a tak jsme nakonec pokračovali dále. O kousek dále je pak populární Gertrude Saddle, ale my měli v plánu ještě další zastávky a tak jsme výlet nahoru museli oželet.

Výlet na Key Summit

Výlet na Key Summit

Výlet na Key Summit

Výlet na Key Summit

Naším cílem byl totiž výstup na Key Summit. Jednodenní výlet po části populárního Routeburn tracku. Počasí nám přálo a tak se nám vyvedl jeden z nejhezčích výletů během naší dovolené. Cestou zpět jsme udělali ještě jednu krátkou zastávku u Mirror Lakes. Jak název napovídá, zdejší jezírka mají tak klidnou hladinu, že odraz okolní krajiny připomíná odraz v zrcadle. Náročný den jsme zakončili opět italskou večeří. Zároveň to bylo naše rozloučení z vesničkou Te Anau, protože další den už jsme se vydali do centra novozélandské zábavy, městečka Queenstown.

Mirror Lakes

Mirror Lakes

A na co se v příštím příspěvku můžete těšit?
Moje první zkušenost s bungy jumpingem a jaké to pro mě mělo následky. Taky se dozvíte, jak chutná údajně nejlepší hamburger na Novém Zélandu a kde ho sehnat. Vydáme se na jednu z nejnebezpečnějších cest na světě a projdeme si další část Routeburn tracku, tentokrát z druhé strany. To a mnoho dalšího zase příště…

Kompletní fotogalerii najdete jako vždy na http://jency.rajce.net

Mohlo by vás taky zajímat:
Jižní ostrov: Ledovcová jezera, poloostrov Otago a oblast Catlins
Jižní ostrov: Přes Nelson a West Coast až do Christchurch

Cestování po Zélandu: Taranaki
Národní park Tongariro

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>