Cesta do Ameriky: Washington

WashingtonPoslední zastávkou mého putování na jih byl Washington. Od roku 1800 hlavní město Spojených států, sídlo prezidenta a kongresu. Cesta z Philadelphie zabrala autobusem skoro tři a půl hodiny. Na autobusové nádraží Union station jsem dorazil těsně před šestou hodinou večerní a začal jsem shánět ubytování.

S hledáním přes couchsurfing jsem ve Washingtonu bohužel neuspěl, proto jsem měl v záloze 2 hostely, které jsem zkoušel z nádraží obvolávat. V tom vzdálenějším měli místo, do bližšího jsem se nedovolal, protože mi automat sežral peníze. Nebylo to ale nijak daleko, tak jsem se rozhodl tam zastavit po cestě a optat se. Bohužel jsem se nevyznal ve vlastních poznámkách a tak jsem hostel hledal na 1st Street, nikoliv na I street. Nakonec jsem ale do Capital View hostelu dorazil a na místě zjistil, že z mých plánovaných tří nocí v DC mají alespoň na 2 volno a tak jsem vzal obě, celkem za 79$. Bohužel každou noc v jiném pokoji, tak jsem se musel ráno sbalit a přestěhovat.

Pondělí 13.5.2013

The White HouseJelikož mé nové outdoorové boty, koupené před cestou, nevydržely nápor chození po New Yorku a Philadelphii, vyrazil jsem nejprve sehnat vložky do bot, které by alespoň trochu ulevily mým nohám od prošláplé paty. V obchodě s botami mě ale odkázali na lékárnu CVS, kde by je měli mít k dispozici. Nikdo zde neřekne vložkám do bot jinak než Doctor Scholl’s, což je nejznámější značka. Nakonec jsem jedny sehnal a mohl se vydat na poznávání města.

Na itineráři pro dnešní den byla Hooverova budova FBI, Bílý dům a National Mall s Washingtonovým monumentem, památníkem 2. světové války a Lincolnovým památníkem. U památníku je také označeno místo, kde Martin Luther King pronesl 28.8.1963 svůj známý projev I have a Dream o rovnosti ras. Nakonec jsem došel přes řeku Potomac až do Arlingtonu. Po cca 12 kilometrech jsem usoudil, že se raději vrátím zpět metrem.

Tamější metro rozhodně není nakloněno turistům. Na každé stanici se člověk musí nejdříve podívat, kam pojede a podle toho koupit jízdenku. Ve špičce je jiná cena, než mimo špičku. Navíc se za každou jízdu na obyčejnou papírovou jízdenku účtuje 1$ navíc. Lze sice koupit plastovou kartu Smartcard a nabít ji, ta však  stojí 5$ a mnoha turistům se tak vlastně vůbec nevyplatí.

US CapitolV centru jsem se ještě zastavil u Kapitolu a po chvíli odpočinku se vydal do hostelu. V tomto týdnu se ve Washingtonu konaly vzpomínkové dny na policisty, kteří zahynuli během služby, a tak jsem mohl vidět desítky policistů oblečených do různých uniforem, některé jednotky byly na koních, jiné na motocyklech apod.

Úterý 14.5.2013

Pro další poznávání Washingtonu jsem se rozhodl použít jízdní kolo. Jak mě zklamalo metro, tak mě velice překvapila možnost přepravovat se po městě na kole. V širokém okolí je rozmístěno několik desítek stanic, kde si lze kolo vypůjčit a třeba v jiné zase vrátit. Pro půjčování je nutné zakoupit členství v klubu. To na 24 hodin stojí 7$, třídenní 15$, jednotlivé půjčení je pak do půl hodiny zdarma, nad půl hodiny se doplácí. Třicet minut ale bohatě stačí na přesun z jedné památky na druhou. Vše funguje přes platební kartu. Jakmile člověk zaplatí, tak každé další projetí kartou terminálem po dobu platnosti členství nabídne vygenerování PINu pro odemčení kola ze stojanu.

Kolo výrazně ušetří čas a člověk tak toho stihne mnohem více, vzhledem k tomu, že drtivá většina zajímavostí je rozeseta okolo National Mallu. Podařilo se mi projet celý Mall s odbočkou k Jeffersonově památníku. Na dalším úseku přes řeku, až k památníku Iwo Jimy, jsem se ale trošku ztratil a přesáhl 30 minutový limit na vrácení kola. U Arlingtonského hřbitova není bohužel stojan na kola, takže se musí celý objet. Od Iwo Jimského památníku jsem se potom vydal přes hřbitov, kolem hrobky JFK a Hrobu neznámého vojína až k Pentagonu. Bohužel jsem nemohl najít bránu na druhé straně, takže jsem si trošku zašel. U Pentagonu je památník 184 obětí, které zahynuly 11. září 2001, během útoku právě na Pentagon.

Iwo Jima memorialChvíli mi trvalo, než jsem našel další stanici s koly, abych se dopravil zase zpátky na druhou stranu řeky. Tahle strana řeky není moc dobře pokrytá a ani moc dobře značená. Naštěstí stanice přibývají jak houby po dešti a uživatelé mají možnost doporučovat vhodná místa pro nové stojany. Na cestě zpět jsem se zase ztratil a zastavil jsem se až u nájezdu na dálnici. Aby toho nebylo málo, tak se mi vybil telefon, takže jsem byl i bez mapy. Nakonec jsem se ale poptal a trefil zpět do hostelu. Vyzvedl jsem věci a vyrazil do hospody, kde se měl konat sraz lidí z couchsurfingu a kde si mě měl vyzvednout můj hostitel, kterého jsem nakonec na poslední noc přes CS sehnal. Díky happy hour, které je tu velmi rozšířená, jsem měl vynikající burger za 6.50$, ale pivo teda za 4$. Později si mě tam vyzvedl Jordan, můj hostitel, a po pár pivech jsme vyrazili k němu.

Středa 15.5.2013

Ráno jsme se rozloučili s Jordanem a vyrazil jsem autobusem zpátky do města. Řidič mi sice řekl, že jede směrem do centra, ale až mi automat slupl 2 dolary, tak mi řekl, že ne až úplně do centra. No měl jsem ještě na hodinu a půl platné členství na kolo a tak jsem si řekl, že zbytek dojedu na kole. Bohužel jsem se po vystoupení nemohl zorientovat a stanici na kola jsem nenašel. Dal jsem si tedy snídani a dalších 10 bloků k Bílému domu došel pěšky. Počasí nebylo nic moc. Původně jsem chtěl navštívit krásný park Great Falls kousek za Washingtonem, ale na CS se mi nikdo neozval a veřejnou dopravou se tam dostat nedá. Naplánoval jsem si tedy prohlídky muzeí, tak mi nepřízeň počasí příliš nevadila.

Washington monumentVětšina muzeí ve městě je zdarma a tak jsem vyrazil nejdříve do Muzea letectví a vesmíru, kde jsem strávil docela dost času. Nejvíc mě zaujal “Eagle”, přistávací modul pro první misi na Měsíc. Bylo docela zajímavé porovnat výstavu s Muzeem kosmonautiky v Moskvě. Další muzeum, tentokrát Amerických indiánů mě ale moc nenadchlo. Příliš mnoho textů, velmi špatně nasvícené exponáty a málo opravdových indiánů :) Nejzajímavější informací bylo, že díky jejich umu pracovat ve výškách se indiáni hojně podíleli na stavbách mrakodrapů v NYC.

Odpoledne se pak udělalo nádherně a já navštívil věž staré pošty a zbytek času do odjezdu nočního autobusu strávil odpočinkem na trávníku v National Mallu. Navečer se tam vyrojilo mnoho skupinek hrajících baseball a kickball – obdobu baseballu, kdy se však místo pálky do míče kope. Autobus do Buffala jsem stihl tak akorát. Bohužel dvojsedačku jsem měl pro sebe jen chvíli do Baltimoru. Ve Philadelphii pak nastoupil zbytek a celou noc jsme jeli v plné sestavě.

Přidat komentář

3 Komentáře.

  1. ahoj, jeste jednou! precetl jsem si cely tvuj vylet v USA. Mas tu suprovy! uz jsem napsal par lidem na couchsurfingu! je to suprovy server! mame podobny vylet. jenom z Buffala se musime dopravit do Chicaga odkud nam leti letadlo do Miami, kde jsem jeden den a pak do Berlina… Chtel bych se zeptat jestli nemas nejaky zkusenosti s cestou z buffula do Chicaga. Dekuju a jeste jednou super clanky… hrozne nam pomohli s rozhodovanim! :wink:

    • Ahoj, v Chicagu jsem nebyl, takže to vám bohužel neporadím. Užijte si vodopády a určitě běžte na loď! Jsem rád, že se články líbí.

  2. Čau a hele jak jsi řešil vizum do USA? Protože tady čtu, že je potřeba:http://www.zaparkujteuletiste.cz/dulezite-dokumenty-ktere-jsou-potreba-k-ceste-usa a asi před 10 minutami jsem zas četl, že ni potřeba…

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>