Cookovy ostrovy: Aitutaki

Další z Cookových ostrovů, který jsme plánovali během naší dovolené navštívit, bylo Aitutaki. Je to přesně to místo, které si člověk představí pod pojmem tropický ráj. Krásná písečná pláž, kokosové palmy, azurová voda, modrá obloha, usměvaví a příjemní domorodci atd. Naše očekávání byla veliká a už s předstihem musím přiznat, že se naplnila.

Jedná se o druhý nejnavštěvovanější ostrov s přibližně 2000 obyvateli. Z Rarotongy sem léta několik spojů denně, většinou se ale jedná o menší letadla s přibližně 30 místy a tak si oproti turisticky oblíbené Rarotonze občas připadáte jako na opuštěném ostrově. Díky menší vytíženosti sice Aitutaki nenabízí mnoho barů, klubů a jiné zábavy, o to víc je tu ale času na odpočinek na poloprázdné pláži, nebo téměř nedotčeném vnitrozemí. Ne každému to může vyhovovat, ale já se cítil jako v ráji. Konečně odpoután od ruchu každodenního života, bez počítače, bez internetu…

Sobota 11.10. Přílet a první poznávání

Po sobotním dopoledni stráveném na tradičním trhu na Rarotonze jsme se vydali na místní letiště, odkud jsme měli pokračovat dále na Aitutaki. Protože jsme neměli kde uložit zavazadla, rozhodli jsme se vyrazit na letiště už docela brzy a tak jsem asi dvouhodinové čekání trávil focením letadel a místní drůbeže. Slepic s kuřaty a kohoutů je tu opravdu hodně a ani letiště nebylo výjimkou. Celé odbavení trvalo jen pár minut, pak už jsme byli vyzváni k nástupu do letadla. Náš stroj Saab 340 má podle údajů kapacitu 33 míst, ale ve finále nás letělo asi 15. Byl to můj první zážitek z tak malého letadla. Asi po 40 minutách ve vzduchu se pod námi objevily obrysy ostrova a za několik málo okamžiků jsem se už kochal pohledem z okýnka na azurovou lagunu.

Po příletu nás přivítala naše hostitelka Rose. Něco jako veřejná doprava tu neexistuje a tak prakticky jediná možnost, jak se dostat z letiště je využít odvozu z letiště při rezervaci ubytování. Na uvítanou nám navlékla na krk květinové věnce a jako osvěžení čerstvě otevřený kokos. Asi po 10 minutách jsme dorazili do naší ubytovny – Amuri Guesthouse. Ubytovna byla prakticky prázdná, s námi tam byl jen Sami z Finska. Docela mě překvapilo, že ani později jsme na ostrově moc turistů nepotkali, přitom říjen je podle grafu teplot a množství srážek ideální čas, kdy na Cookovy ostrovy vyrazit.

Většina ubytovacích zařízení se nachází na západní straně ostrova. My se hned po ubytování vydali k vodě a udělali si procházku po pláži. Ve vodě jsme taky viděli červi označované jako Sea Cucumber (mořský okurek). Přestože jsou neškodní a přispívají k čistotě místní vody, vypadají opravdu nechutně. Naštěstí jsou místa, kde jich tolik není. Rose nám říkala, že se kdysi snažili lagunu vyčistit, ale červi se za nějaký čas zase objevili. Po pláži jsme došli až k Pacific resortu, kde se natáčelo bezpečnostní video Air New Zeland. Jejich videa jsou vždycky něčím zajímavá, tentokrát v nich hráli hlavní roli ostrované a atraktivní modelky.

Po cestě zpět jsme koupili nějaké drobnosti na benzinové pumpě, a jelikož následující den byla neděle, kdy je všechno zavřené, půjčili jsme si zde rovnou i skútr na 4 dny. Tentokrát pro nás měli jeden s nakopáváním místo startovacího tlačítka a poloautomatickou převodovkou. Člověk tedy řadí nahoru a dolů bez použití spojky. Den či dva jsem na to nadával, ale pak už jsem si zvykl, a nakonec mi to i chybělo, když jsme později na Rarotonze měli zase klasický skútr.

Jízda na skútru je na ostrovech nejrozšířenějším způsobem dopravy a tak musím zmínit zdejší zvyky, které jsem od místních odpozoroval. Helma se nenosí, protože do 40km/h není povinná a při četnosti policistů je šance, že vám někdo změří rychlost prakticky nulová. Skútr se zpravidla řídí jednou rukou, druhou místní buď drží nákup, telefonují, nebo přidržují dítě za sebou. Ti drsnější navíc jezdí s obrovskými sluchátky na uších. Zákon zde zakazuje vozit dítě na skútru před sebou a tak je vozí za sebou. A to včetně tříletých prcků. Většinou se je snaží držet, ale pokud jedou zrovna z nákupu a mají v ruce tašku, tak se holt prcek musí držet sám.

Neděle 12.10. – Den plný dobrodružství

Ráno jsme posnídali a vyrazili na severní stranu ostrova s cílem trochu si zaplavat a zkusit šnorchlovat. Ve vodě tu bylo taky pár červů, ale nebylo to tak hrozné. Teda dokud jsme si nenasadili potápěčské brýle a neviděli je v plných detailech. V této části je i samostatný ostrůvek s nejluxusnějším resortem. Cena za nocleh tu začíná na 500 dolarech. Při plavání na druhý břeh jsem se docela vyděsil, protože jsem v jednom z korálů zahlédl něco, co vypadalo jako dvoumetrový had. Místní mi pak říkali, že to byl úhoř, ale vypadalo to opravdu spíš jak úzký had. No dodnes nevím, co to bylo.

Pro cestu zpátky jsme zvolili druhou stranu ostrova. Ta je méně osídlená a nejsou tam žádné pláže a prakticky ani žádná možnost, jak se dostat k vodě. Všude kolem silnice bylo akorát velké množství děr, krabích nor. Bohužel je hluk motorky vyplašil a tak se mi podařilo jen na zlomek sekundy jednoho zahlédnout, než zmizel zase do díry. Byla neděle a prakticky bylo všechno zavřeno. Na to nás naštěstí upozornili dopředu, ale nakonec se nám podařilo na druhé straně ostrova najít jeden krámek, kde jsme poobědvali. Se zaplněným žaludkem jsme se vydali zase na naši stranu ostrova a hledali nějakou cestičku, která by nás zavedla na pláž. S pomocí místních jsme našli krásné místo hned vedle rezortu Matriki. To bylo to pravé místo pro šnorchlování. Strávili jsme tam celé odpoledne a viděli neskutečné množství různých druhů ryb a taky nádhernou mořskou hvězdu.

Navečer už jsme byli ze sluníčka trochu unaveni, ale stejně jsem si vzal skútr a vyrazil na poznávání vnitrozemí. Většina cest značených jako nezpevněné jsou v podstatě jen polní cesty, nebo vyježděné koleje na louce. Asi by se tam hodilo více enduro, ale i skútr nakonec udělal dobrou službu. Z vrcholků uprostřed ostrova se mi naskytl úžasný výhled na všechny světové strany a já se snažil co nejvíc z té krásy zachytit čočkou fotoaparátu.

Aitutaki Matriki BeachVýhled z kopců ve vnitrozemíVýhled z kopců ve vnitrozemíaitutaki-sunset

Pondělí 13.10 – Výlet do laguny

Ještě v neděli jsme zamluvili výlet lodí se společností Bishop. Ráno jsme posnídali v místním bistru, ale jaksi mi to moc nesedlo a od té doby mi bylo pak celý den divně. Pak už nás vyzvedl odvoz, dopravil nás na místo vyplutí a já si při pohledu na erární šnorchlovací vybavení vzpomněl, že to naše, které jsem na výlet poctivě opláchl, odpočívá na zápraží.

První zastávka byla na ostrově Akiami. Zde se v roce 2006 točila TV show Survivor. Kromě toho jsme dostali přednášku o místní flóře a zvycích. Na ostrově se dá i ubytovat za lidových 600 dolarů na noc. Potom už jsme pokračovali na místo šnorchlování. Místo uprostřed laguny bylo ideální. Měli jsme možnost pozorovat hejna různobarevných rybek, mnoho z nich se vůbec nebálo a klidně plavalo pár centimetrů od nás. Kromě nich se kolem nás proháněly 3 obrovské ryby. Místní jim říkají Giant Trevally, podle Googlu by to snad měl být Kranas obrovský. Měří až metr a váží až 80 kilo, ale pro člověka jsou neškodní. Jen jsme dostali varování od průvodkyně, aby si ti, co mají GoPro kameru, dali pozor, protože už ji tyhle ryby někomu sežraly.

Aitutaki Lagoon ResortOstrůvek AkiamiSand Bar, AitutakiBrození na One Foot IslandOne Foot Island

Po šnorchlování nás posádka vysadila na písečné duně označované jako Sand Bar a my se měli pomalu dobrodit na ostrůvek One Foot. Tam nám mezitím připravili vynikající oběd a dostali jsme razítko do pasu. Po obědě jsme ještě měli možnost zase šnorchlovat, nebo se projít kolem ostrova. Mně ale pořád tížila snídaně a oběd mi taky moc neulehčil, takže jsme už jen tak odpočívali a užívali si té krásy. Na cestě zpátky jsem měl co dělat, abych nenakrmil ryby, ale nakonec jsem to vydržel. Bohužel po příjezdu domů už to tak veselé nebylo a o zábavu na zbytek večera jsem měl vystaráno.

Úterý 14.10 – Odpočinkový den

Po večerním trápení mi nebylo moc do skoku, a proto jsme úterý pojali více relaxačně. Všude na ostrovech jsou slepice a já měl jedinečnou možnost vyzkoušet nový teleobjektiv v zahradě u ubytovny. Mimochodem, ani tady jsme nezůstali ušetřeni brzkého ranního kokrhání. Kohouti to většinou zkoušeli už ve 2 ráno, ale po pár pokusech to vzdali. No ve 3 ráno už to ale zase znělo ze všech stran.

Kuřata na Aitutaki
Odpoledne jsme zase vyrazili kousek k pláži u Matriki pokochat se podmořským životem a já jen litoval, že jsem si nepořídil nějaké podvodní pouzdro na fotoaparát. Když jsme se pak vrátili zpět, snažil jsem se otevřít kokos, ale není to žádná sranda. Asi po 10 minutách trápení se mi konečně podařilo rozseknout ho vejpůl. Chvíli na to přijela Rose a ukázala nám, jak na to. Vzala kokos do levé ruky, mačetu do druhé 2x sekla z každé strany a kokos byl otevřený. Já ho takhle držet v jedné ruce, tak bych si ji leda tak useknul. No ani na špalku mi to potom moc nešlo, holt celoživotní praxe je znát.

Večer jsme se rozmazlili a vyrazili na jídlo do Pacific resortu. Dali jsme si rybu, jak jinak. Byla výborná.

Středa 15.10 – Užíváme posledního dne

Čekal nás poslední den na Aitutaki, já byl zase v kondici, a tak jsme si jej chtěli užít naplno. Zkusili jsme jinou pláž blíže letišti, ale nelíbilo se nám tam tolik jako na Matriki, takže jsme se zase vrátili na naše oblíbené místo. Mimochodem, pokud se někdo z vás na Cookovy ostrovy chystá, Matriki Adventure je další z velmi dobrých ubytování za rozumnou cenu (90 NZD za double).

Odpoledne jsme si dali lehčí oběd a pokecali se skupinkou Němců důchodového věku, kteří v parném dni vyrazili na pěší výlet. Někteří z nich vypadali, že melou z posledního. No nedivím se, na Aitutaki bylo oproti Rarotonze mnohem tepleji. My už měli taky pro dnešek sluníčka akorát, tak jsme to brzy zapíchli zpátky na ubytovnu. Dlouho mi to ale nevydrželo, a protože jsme měli večer vracet skútr, vyrazil jsem ho ještě trochu protáhnout kolem ostrova.

Na druhé straně ostrova jsem zase projížděl kolem krabích děr. Tentokrát jich tam bylo požehnaně, a jak jsem tak jel, viděl jsem jich desítky utíkat zpátky do děr. Zastavil jsem a snažil se některé vyfotit, ale zdálo se, že o mě moc dobře vědí a vylézat zase ven se jim nechtělo. Po dlouhém snažení se mi však podařilo některé z nich zvěčnit. Za celých 5 dní jsme se nedostali na nejvyšší vrchol ostrova, tudíž můj cíl byl jasný. Nahoře jsem potkal finský pár hledající kešku, bohužel bezúspěšně. Připravil jsem si fotoaparát na zachycení západu Slunce, ale jak naschvál se těsně před západem schovalo za mraky.

KrabZápad Slunce na Aitutaki
Když jsem přijel zpátky na ubytovnu, byla tam Rose a s dalšími dvěma ubytovanými a popíjeli pivo. Přidali jsme se k nim a strávili několik hodin příjemným povídáním. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého ze života místních Maorů.

Čtvrtek 16.10.2014 – Opouštíme ráj

Přes noc sice silně pršelo, ale vzduch se deštěm vůbec neochladil. Ráno jsem nemohl dospat, a protože jsem si všiml, že ranní sluníčko barví vše do červena, rozhodl jsem se vstát a udělat ještě pár posledních fotek. Pak už pro nás přijela Rose a dovezla nás na letiště. Rozloučili jsme se, poděkovali za příjemně strávené chvíle, odbavili zavazadla a za několik minut se vydali zase na Rarotongu.

Kompletní galerie ke zhlédnutí na http://jency.rajce.net

Přidat komentář

4 Komentáře.

  1. Super počtení, ale chtělo by to přidat celkové vyúčtování, aby měl ten, kdo v jižním pacifiku nebyl, měl aspoň představu, za kolik se tam dá dostat :)

    • Ahoj, tohle je vždycky takové dilema, do jakých detailů náklady rozebírat. Přijde mi totiž, že mnohdy v příspěvcích řeším peníze až moc. Člověk by si měl dovolenou užít a nestresovat, že to stojí tolik a tohle zase tolik. V podstatě to nejdůležitější je v tomhle a předchozím článku zmíněno: ubytování se dá sehnat za 90/noc pro oba, letenky na Aitutaki necelých 200/os jeden směr, pak let z NZ na Cookáče tuším kolem 350/os jeden směr, jídlo ve fastfoodu 5-10/os, večeře někde od 20 výš, drink/koktejl kolem 10, motorka kolem 20/den, ceny atrakcí se liší, ale ostrovní noc a výlety lodí kolem 100/os s večeří. Všechny náklady v NZD.

      • Já vím, že dovolená se má užívat a peníze počítat až pak, ale pro ty, kteří ještě nebyli na Cookových ostrovech je to pak dost užitečná informace :) . Samozřejmě rozebírat každej utracenej dolar je blbost, ale já bych například ocenil, kdyby na konci každýho článku – cestopisu byl poslední odstavec na 5 řádků, nadpis “Kolik nás tahle sranda stála?” a pak jednoduchý vyúčtování jako v tvém komentáři :) Díky za informace :)

  2. Ahoj Jency!

    Ráda bych ti v první řadě představila nás a náš projekt.

    Jsme dva mladí lidé – Anie (www.aniesonge.com) a Lukáš, kteří žijí na ostrově Koh Samui. Milujeme cestování a především se snažíme život opravdu naplno žít.

    Protože inspirace není nikdy příliš, rozhodli jsme se vytvořit webovou stránku http://WWW.CESTUJE.ME určenou především pro mladé lidi, kteří žijí v zahraničí, svůj život milují a snaží se, si ho naplno užít.
    A také pro ty, kteří chtějí to samé ale nevědí jak na to, nedokážou se rozhodnout a potřebují nakopnout a pořádně na-motivovat!

    Náš projekt je v samých začátcích a proto je naše stránka prozatím pouze jen prázdná schránka, což se ale snažíme co nejdříve změnit!

    K čemuž potřebujeme právě tebe!

    Inspirativního člověka s chutí do života, úsměvem a radostí, který objevuje svět a nebojí se o to všechno podělit s lidmi!

    Byli by jsme moc rádi, kdyby jsi se stala součástí naší stránky a poskytla nám psaný rozhovor o tvých začátcích, cestování, životě a tak podobně.
    Samozřejmě by jsi mohla odpovídat jen na otázky, které by ti byly sympatické a u rozhovoru by byl odkaz na tvůj blog.

    Doufáme, že se ti náš nápad zalíbí a těšíme se na naši případnou spolupráci.

    Krásný den plný nových zážitků!
    Anie a Lukáš

    v případě zájmu mě prosím kontaktuj na email :)

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>