Cookovy ostrovy: Rarotonga

Kia Orana! Vítejte na Cookových ostrovech. Tak přesně takhle nás vítali domorodci při příletu na Rarotongu, největší z Cookových ostrovů. Po několika měsících práce jsme si konečně dopřáli zasloužený odpočinek a z mnoha souostroví v Pacifiku padla volba právě na tuto destinaci. Tento stát se rozkládá celkem na 15 ostrovech z nichž nejznámější je právě Rarotonga. Let z Aucklandu trvá necelé 4 hodiny a kromě Nového Zélandu je odsud přímé spojení i do Sydney a Los Angeles.

Letenky jsme rezervovali už v červnu, kdy mělo Air New Zealand akci. V praxi se ale ukázalo, že tato akce je několikrát do roka a tak bylo možné využít stejné nabídky i v září. Kromě Rarotongy, kde tráví čas většina turistů, jsme se ještě rozhodli i pro druhý z ostrovů – Aitutaki. Tamější laguna patří k tomu nejlepšímu, co může člověk v Pacifiku poznat a tak jsme se opravdu těšili.

Letů na Aitutaki je několik denně a občas je možné vychytat akci za polovic (99 NZD za osobu jedním směrem). Po přečtení jiného blogu jsme nechtěl riskovat a koupil letenky s předstihem. Ono jezdit každý den na letiště a ptát se na akční letenky, pak podle toho prodlužovat ubytování na Rarotonze, nebo hledat ubytování na Aitutaki, to není to, co bych chtěl půl dovolené dělat. Navíc tyto levné letenky mají poznámku pod čarou a tak se může stát, že pokud je dostatek zájmu o normální letenky, tak tyto levné zruší. Navíc místo peněz dostanete zpět voucher, takže tam stejně buď poletíte za plnou cenu, nebo o ty peníze přijdete. Také jsem se dočetl, že kvůli špatnému počasí mohou být vnitrostátní lety zrušeny a tak jsem je raději neplánoval na stejný den jako přílet a odlet zpět domů.

Pátek 10.10.2014 – Hurá na cestu

Náš spoj z Wellingtonu do Aucklandu odlétal už v 7 hodin ráno a díky mezinárodnímu transferu jsme tak museli být na letišti brzo. Ranní autobusy však jezdí až od 6 hodin a tak jsme využili služeb Super Shuttle, které funguje v podstatě jako sdílené taxi. Řidič nás vyzvedl už v 4:30 ráno. Na letišti jsme tak měli dost času na odbavení a snídani. V Aucklandu jsme se museli přemístit na mezinárodní terminál, který je asi 10 minut pěšky. Bohužel jedna cedule nás zavedla do slepé uličky a druhá byla ohnutá a směřovala taky někam do pryč. Naštěstí nám jedna holka poradila sledovat zelenou čáru na zemi, která nás na druhý terminál zavedla.

Let na Rarotongu trval necelé 4 hodiny a já si vychutnal jeden z dalších skvělých novozélandských filmů – Dark Horse. Air New Zealand má několik kategorií letenek a v té naší nebylo jídlo na palubě, tak jsme se rozhodli místo kupování nějakého sendviče pořádně poobědvat až dorazíme na místo. V půlce letu jsme překročili datovou hranici a posunuli se tak o 23 hodin v čase nazpět. A pak prý že cestovat časem nelze. Překvapilo mě, že na tak malý ostrov létají i velká letadla typu Boeing 777. Po přistání jsme si tak museli vystát dlouhou frontu, protože několik stovek lidí na 3 přepážky bylo zkrátka moc. Alespoň jsme mezitím prostudovali všechny možné letáky a mapy.

Naše ubytování, Tiare Village, bylo jen asi kilometr od letiště a tak jsme to došli pěšky. Uvítala nás recepční Adrienne a zavedla nás do krásného bungalovu hned u bazénu. Docela mě překvapilo, že jsme v rezortu sami. Pár dní před odletem mě na fotbale skosil jeden soupeř a ačkoliv vše vypadalo v pohodě, tak jsem po několika hodinách sezení v letadle a troše šlapání měl levý kotník asi 2x větší a hrál všemi barvami. Přesto jsme se rozhodli vydat někam na jídlo. To byl však oříšek, protože většina podniků otevírá až v 6 hodin večer. Naštěstí nám poradili jedno rychlé občerstvení s údajně nejlepšími hamburgery na ostrově.

Bohužel nám řekli, že se máme vydat od recepce vpravo, ale zapomněli zmínit, že napřed máme dojít na hlavní silnici a až tam zatočit. A tak jsme šli, šli a šli, až jsme si po půl hodině řekli, že jdeme asi špatně. Stočili jsme to směrem, kde jsme tušili hlavní cestu a dorazili k benzinové pumpě. Unavení a hladoví. Bohužel tu skoro nic neměli a tak jsme dali zavděk plechovkou Pringles a lahví energetického nápoje. Zaujalo mě, že asi čtvrtinu prodejny zabíraly palety s galonovými (asi 3.8 litru) baleními majonézy. Ta je tu zřejmě populární.

Po několika dalších minutách jsme dorazili do pizzerie, kde sice vařili taky od 6, ale už bylo skoro 5 a tak jsme se rozhodli vyčkat. Krátily jsme si chvíli pivem a drinky z nabídky happy hour, vše za 3 dolary. Večeře byla stylem sněz co můžeš za rozumných 20 dolarů na osobu. Servírovali pizzy, těstoviny, saláty apod. Jak jsme tak seděli na terase, začalo být najednou rušno a když lidi začali ukazovat směrem na oceán, zahlédli jsme asi 2x proud vody, který vyfukovala zrovna proplouvající velryba.

Pátek 10.10.2014 – První den na Rarotonze

A máme tu znovu pátek, tentokrát ostrovního času. Ačkoliv Slunce vychází až někdy kolem 6 hodiny ranní, už ráno od 3 hodin nás budili kokrhající kohouti ze všech možných stran. Taky mě překvapilo, že byla docela zima. Než jsme se vykutali z postele, tak dokonce i na pár minut sprchlo. Modrá obloha v dálce však dávala naději, že brzy bude opět krásně.

Ráno nás přivítal majitel Don s čerstvými kokosy a vysvětlil, jak si je máme otevřít a vychutnat kokosové mléko. Z recepce nás zavezli do města a my jsme zamířili na policejní stanici. Všude nám říkali, že je nutné si pro řízení skútru vyřídit řidičák Cookových ostrovů za 20 dolarů. Já měl mezinárodní řidičský průkaz, kde mám i oprávnění na motorku a tak mi to uznali. Co na tom, že už jsem ho měl propadlý. Platnost, respektive datum vydání je na něm napsáno jen česky. Půjčili jsme skútr a mohlo začít to pravé dobrodružství.Muri Lagoon, RarotongaTitikaveka beach, Rarotonga

Vyrazili jsme na okružní jízdu kolem ostrova. Začalo nás trápit kručení v břichu a tak jsme zastavili u jednoho z krámků na snídani. Hned vedle něj vedla cestička až k moři a tak jsme nechali skútr zaparkovaný a těch několik metrů jsme k laguně Muri došli pěšky. Konečně jsme se mohli kochat křišťálově čistou vodou. Cestička ale vedla přímo do vody a nebylo si pořádně kam lehnout, takže jsme po krátkém koupání vyrazili zase dál. Tentokrát jsme našli další krásné místo, u Titikaveka beach. Tady byla pláž dostatečně velká a tak jsme tu strávili převážnou část odpoledne.

Po cestě zpět jsme se zastavili v supermarketu a dali si zmrzlinu. Řekl jsem si o double, vanilkovou a čokoládovou, ale když paní nabrala první z nich, začal jsem protestovat, že jsem chtěl obě. On totiž ten první kopeček byl asi jako 3 české a netušil jsem, že se na něj ještě něco vleze. A ona na něj dala ještě podobně velké množství druhé příchuti. Měli jsme co dělat, aby se nám to v tom vedru nerozteklo všude.

Sobota 11.10.2014 – Trh a přesun na Aitutaki

Sobota patří tradičnímu trhu Te Punanga Nui v hlavním městě Avarua. Když jsme se ptali na podrobnosti místních, radili nám, že trh začíná už v 6 ráno a že si máme raději přivstat. No když jsme tam dorazili asi o půl osmé, většina prodejců teprve skládala stánky. Dali jsme si vynikající vafle napůl a i tak jsme měli co dělat, abychom to snědli. A k tomu, jak jinak, oblíbené mléko z kokosu. To jsem si opravdu zamiloval.

Te Punanga Nui Market, Rarotonga

Po prohlídce jsme se vrátili na pokoj, odubytovali se, naložili všechno včetně krosny na skútr a vrátili se zpět do města, kde jsme ho měli vrátit. Vzniklo nám hluché místo několika hodin před naším odletem na Aitutaki a tak jsme došli opět na trh a užívali si místního programu včetně tanečního a hudebního vystoupení.

V pravé poledne zábava skončila a my se přesunuli kousek dál, do podniku, který nám recepční první den doporučovala. Musím říct, že představu o nejlepších hamburgerech máme asi každý jinou. Potom už jsme čekali na autobus na letiště. Poslední sobotní autobus naším směrem jsme sice zmeškali, ale řidič po obkroužení ostrova neskončil ve městě, ale dojížděl až na letiště, takže jsme ho ještě po cestě odchytli a nemuseli se trmácet pěšky. Odpoledne začala naše cesta na Aitutaki, druhý z ostrovů, který jsme se chystali navštívit. O tom ale více v samostatném příspěvku.

Avarua Airport, Rarotonga

Čtvrtek 16.10.2014 – A zase na Rarotonze

Ve čtvrtek ráno nás čekal přesun z Aitutaki zpět na Rarotongu. Už v noci na Aitutaki hrozně lilo a na Rarotonze to nebylo o moc lepší. Po příletu jsme si chvíli počkali na autobus a vydali se okolo ostrova do našeho dalšího ubytování – Aremango Guesthouse. Tam už jsme měli nachystaný pokoj a tak jsme si chvíli odpočinuli a čekali, až ten nejhorší déšť přejde. Byli jsme velice překvapeni kvalitou ubytování. Ty předchozí 2 nebyly vyloženě špatné, ale tohle prostě bylo něco víc. Prostorné pokoje, velice dobře zorganizovaná kuchyně, obrovská veranda, houpací sítě a populární Muri beach jen asi 2 minuty pěšky.

Když se konečně vyčasilo, vyrazili jsme do půjčovny Island Car & Bike rental. Půjčili jsme si skútr na 4 dny. Díky kuponu jsme platili velice příznivých 14 dolarů na den, normálně by to bylo 25. Většina map co je tu k dispozici obsahuje slevové kupony na jídlo, atrakce, půjčovny a další. Už nám zase kručelo v břiše a tak jsme vyrazili na projížďku do hlavního města a poobědvali v místním Sea Salt Takeaway. Zkusil jsem místní Grizzly Burger s dvěma plátky masa. Byl parádní. Jaký paradox, že tento podnik je hned naproti Palace Burgers, který nám doporučovali v Tiare Village jako místo s nejlepšími burgery.

Počasí se moc nelepšilo a tak jsme vyrazili do Whale & Wildlife muzea. Člověk se tu může dočíst mnoho zajímavého o lovu a ochraně velryb. Mezi živými exponáty tu mají i coconut kraba – bestii, co může dorůst až do délky jednoho metru. Marci jednoho takového viděla na Aitutaki, já až tady. Byl to opravdu macek. Měli tam i projekci několika krátkých filmů, ale oběma se nám začaly klížit oči, tak jsme vyrazili zpátky na ubytovnu.

Východ Slunce, Muri Beach, RarotongaMuri Beach, Rarotonga

Pátek 17.10.2014 – Trek v buši a zasloužená odměna

Ráno jsem to riskl a vstal už brzo, abych stihl východ Slunce. Pár mráčků sice na obloze bylo, ale zdálo se, že nakonec bude hezky, což po propršeném čtvrtku přišlo docela vhod. Chtěl jsem zvládnout Cross Island Track, ale Marci se moc nechtělo. Tak jsme se dohodli, že zkusíme projít alespoň část z jihu a dojít na nějakou vyhlídku. Bohužel po dešti byl terén dost kluzký a nevyzpytatelný. Po půl hodině jsme došli k potoku, kde jsme potkali 2 další holky. Řekly nám, že cesta nahoru trvá asi půl hodiny, tak jsme se dohodli, že Marci zůstane a já jen rychle vylezu nahoru a zase zpět. Domluvili jsme se, že bych to mohl za 45 minut zvládnout zpět. No po 20 minutách jsem potkal kluka co šel opačným směrem a říkal mi, že to je nahoru ještě aspoň půl hodiny. Tak jsem mu aspoň řekl, ať Marci vyřídí, že přijdu později.

Ve skutečnosti mi to nahoru trvalo asi tři čtvrtě hodiny svižným tempem. Terén to byl opravdu strmý a v tom vedru a vlhku jsem vypil skoro všechnu zásobu vody pro nás dva. Udělal jsem pár fotek a čekala mě ta těžší část dolů. Po cestě zpět jsem potkal paní v žabkách, tak by mě zajímalo, jak nakonec dopadla. Ono i v běžeckých botách to bylo na klouzavém bahně občas o hubu. Marci jsem našel, tam kde jsem ji nechal, s lehce naštvaným výrazem a o několik komářích bodanců bohatší. Cestou zpět se přeci jen „poštěstilo“ a já v jednom klesání uklouzl a pěkně si nabil.

Cross Island Track, RarotongaCross Island Track a průvodce Pa, Rarotonga

Dole u konce treku jsme ještě chvíli strávili u vodopádu. Na fotkách vypadá mnohem lépe než ve skutečnosti. V sušším období skoro vůbec neteče, my měli štěstí, že předchozí den vydatně pršelo a tak vody bylo dost. Za chvíli se z buše vynořil místní průvodce Pa, který pořádá organizované pochody. Využil jsem toho a Marci mi s ním udělala pár fotek. No a pak už jsme se vydali zpět na ubytovnu, převlekli se do koupacího úboru a zašli se trochu osvěžit k moři. Na jednom z letáků jsme zahlédli páteční akci na talíř žeber a tomu jsme opravdu nemohli odolat. Trochu jsme se báli, že toho bude málo, ale ve finále jsme byli oba přecpaní a ještě zbylo.

Sobota 18.10.2014 – Místní trh, nepodařené šnorchlování a ostrovní show

V sobotu jsme opět plánovali navštívit místní trh. Na obloze se sice honily mraky, ale Marci prohlásila památnou větu: „Když jdu ven já, tak pršet nebude.“ Sotva jsme vyrazili, spustil se liják. Déšť neustával a tak jsem po cestě několikrát zastavoval pod stromy a přemýšlel co dál. Přesto jsme se nevzdali a na trh dorazili lehce promočení. Dali jsme si vafle a kokosové mléko, stejně jako o týden dříve.

Tentokrát jsme se ale více zaměřili na taneční a hudební představení a užívali si skvělou podívanou v prvních řadách. Za nějakou chvíli pořadatel vyzval tanečnice a tanečníky, ať si vyberou diváky z publika. Přišla za námi asi 5 letá holčička a tak jsem chtě nechtě musel na pódium. V taneční soutěži jsem nakonec vyhál a získal poukaz na jednu z nočních show. Radost z výhry mi ale vydržela jen pár sekund, než pořadatel oznámil, že první termín je v pondělí. To už ale budeme na cestě domů a tak poukaz putoval k druhému v pořadí. Jaká škoda, že jsem se soutěže nezúčastnil minulý týden.

Te Punanga Nui Market

Po cestě zpět jsme chytli ještě větší liják, který rozhodně nevypadal, že ustane a tak jsme na ubytovnu dorazili úplně promočení. Odpoledne se počasí umoudřilo a my vyrazili na jihozápadní část ostrova s plánem trochu šnorchlovat. Jedna z ubytovaných nám doporučila oblast kolem Dive centra. Moře bylo ale dost neklidné a poté co jsem během pár sekund pod vodou díky proudu skončil o 10 metrů jinde jsme usoudili, že raději pojedeme jinam. Dalším výborným místem pro šnorchlování je oblast kolem Fruits of Rarotonga. Bohužel počasí dnes opravdu nepřálo a moře zde bylo úplně zakalené, takže jsme to vzdali a jeli zase zpátky.

Na večerní program jsme zvolili jednu z ostrovních show. Na Rarotonze jich je několik a my si vybrali Te Vara Nui, která byla jen kousek od místa našeho pobytu. Celý program začal hudebním vystoupením s večeří ve formě bufetu. Hned po večeři ale začaly znít bubny a ta pravá taneční show mohla začít. Svalnaté domorodce střídaly sličné tanečnice a my nevěděli, kam koukat dříve. Na konci přišli účinkující mezi diváky a vybrali několik lidí na předvádění tanců. Tentokrát si nás vybrali oba a já tak mohl předvést taneční kreace, které jsem se naučil ráno na trhu. Tahle show byla jedním z nejlepších zážitků naší dovolené a ještě dlouho na ni budeme vzpomínat.

Te Vara Nui, RarotongaTe Vara Nui, Rarotonga

Něděle 19.10.2014 – Lagoon curise

Na poslední den před odletem jsme měli zarezervovaný výlet lodí. Chvíli jsme počkali, než se všichni sejdeme a pak už kapitán zavelel k nalodění. První zastávkou bylo místo v oblasti Titikaveka, kde jsme měli asi 40 minut šnorchlovat. Cestou nám domorodci ukázali jak velice lehce rozlousknout kokos a pak už jsme si užívali rytmy místních nástrojů. Po doplutí na místo napřed skočil jeden člen posádky do vody a my mohli přes skleněné dno vidět, jak krmí ryby. Potom už jsme mohli naskákat do vody sami a užívat si krásu podmořského života. Nejprve jsme viděli mušlí farmu. Mušle jsou tu zavřeny v klecích, aby je nepožírali chobotnice. Následně jsme se posunuli o několik desítek metrů dál a šnorchlovali kolem korálů. Podařilo se nám vidět mnoho různých druhů ryb a dokonce jsme narazili i na obřího úhoře.

Následně nás posádka zavezla na jeden z ostrovů v laguně, kde nám připravila lahodný oběd. Také jsem tu spatřil dalšího coconut kraba, naštěstí zavřeného v kleci. Po obědě následoval zábavní program. Nejdříve jsme se dozvěděli něco o lezení na palmy s praktickou ukázkou. Místní domorodec zvládl vyšplhat nahoru a dolů za necelých 6 sekund. Ne nadarmo je šampionem na ostrovech. Potom jsme dostali přednášku o kokosech. Dozvěděli jsme se, že existují různá stádia zrání a každé je dobré na něco jiného. Jedny jsou dobré jako drink, jiné slouží na výrobu oleje apod.

Koka Lagoon Cruise, Rarotonga

Na konci výletu nám ještě rozdali krabi, které jsme umístili do vnějšího kruhu a majitel toho, který jako první dolezl do vnějšího kruhu vyhrál kokos. Konec výletu se nachýlil a my se vydali přes lagunu zase zpět. Odpoledne jsme ještě vyrazili na pláž užít si poslední paprsky slunce před odletem zpět. Naše koupání zaujalo 2 toulavé psy a když jsem jednomu hodil kámen jako aport, asi si myslel, že si s ním chci hrát a začal plavat za mnou. No tak jsem si řekl, že si trochu zahrajeme a plaval jsem dál do laguny. Pes pořád za mnou, hmmm. Tak jsem se ponořil, odplaval kousek pod vodou a pes pořád za mnou. Přemýšlel jsem jak se ho zbavit, ale naštěstí po nějakých 50m vyměkl a otočil to zpět.

Večer jsme vyrazili na Night Market v Muri, ale byly to spíš jen takové stánky s rychlým občerstvením, než trh v pravém slova smyslu. Pak jsme ještě chvíli pokecali s osazenstvem guesthousu, vyměnili kontakty a začali se pomalu balit na cestu domů.

Pondělí 20.10.2014 – Odlet zpátky

Zpátky do Aucklandu jsme měli odlétat už v 7 ráno a tak nás opět čekalo brzké vstávání. Taxi nás vyzvedlo už v 5 hodin ráno. Odlet se nám o něco málo opozdil a my trnuli, jak stihneme v Aucklandu přestoupit na další let do Wellingtonu. Museli jsme totiž tedy vyzvednout krosnu, projít všemi možnými kontrolami a znovu ho odložit na vnitrostátním terminálu.

Když jsme odcházeli z letadla, měli jsme jen hodinu na přestup. Kupodivu šlo vše hladce a sotva jsme přišli k pásu se zavazadly, hned se objevila naše krosna. Následovala bio prohlídka. Do příletové karty jsme přiznali trekování, šnorchlování a další věci. Trochu mi zatrnulo, když se nás zeptali, jestli jsme oblečení po pobytu v buši omyli. Hned jsem si vzpomněl na moje zabahněné kraťase. Naštěstí nás ale pustili dál a my tak rychlou chůzí pokračovali na druhý terminál. Půl hodiny před odletem jsme hodili krosnu na pás a spěchali k odletové bráně. Nakonec jsme všechno stihli a čekal nás už jen 50 minutový let do Wellingtonu.

Kompletní galerie ke zhlédnutí na http://jency.rajce.net

Přidat komentář

3 Komentáře.

  1. Hi,

    I am representing YWAM Cook Islands, a non-profit based on island. We are updating our website and would like to use the photo of Muri Beach on your blog. We will attribute the photo to you if you require. The photo will be placed on our about Cook Islands page on the website.

    Looking forward to hearing from you.

    Thank you,

    Matt McCredie
    YWAM Cook Islands

  2. Super článek, můžu se zeptat, na kolik vyšla letenka? :wink:

    • Letenky na Rarotongu v akci z Wellingtonu lehce přes 1500 za pár (zpáteční), kupováno na stránkách AirNZ. Z Aucklandu jsou většinou o něco levnější. Lety na Aitutaki jsou pak kolem 200 NZD/os/1 směr, kupováno přes stránky Air Rarotonga. Doporučuji poptat se i ve Flight Centre, ti mě teď příjemně překvapili. Spolubydlící letí na Hawai a sehnali jim tam zpáteční letenky pro pár za cca 2200 NZD, přičemž na stejné dny jsem online našel nejlevnější kolem 3000 NZD.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>