Dva týdny uplynuly jako voda

A je tu druhá neděle, což znamená, že mám za sebou další týden v cizí zemi a trocha času sepsat pár poznámek ke zdejšímu pobytu. Hned na úvod ovšem upozorňuji, že se nejedná o druhý díl zvídavého dotazníku, jak by si někteří mohli myslet.

 

Výlet do Subicu

Minulý víkend jsme podnikli výlet do města Subic. Zde se nachází safari a něco jako delfinárium. Jelikož je to 3 hodiny cesty, domluvili jsme se s našimi indickými přáteli, že nás vyzvednou v 9, ať toho stihneme co se dá. No, uplynulo 10 a oni nikde, o pul 11 jsme se z haly vrátili na hotel. Bohužel jsme na ně samozřejmě neměli číslo. Kolem 11 však zazvonil telefon, že za 20min budou dole. Opět jsme však čekali asi od 11:40, kdy se konečně objevili, bez nějakých známek lítosti nebo špatného pocitu. Tolik jen ke spolehlivosti ostatních…

Tak jako všude, i klimatizace v autě byla zničující. I když jsem se pořádně oblekl a snížil ji co to dalo, tak to stejně skončilo doslova brutálním nachlazením, které už přes týden léčím. Pokud se vypnula, udělalo se během pár minut nedýchatelno, takže to bylo opravdu těžké.

V Subicu jsme nejdříve zvolili Safari, s možností vyrazit autem přímo mezi tygry. Než se však dostalo na prohlídku, shlédli jsme konec představení, kdy místní safari představilo téměř všechna zvířata co mají. Představili například chrty a pak otevřeli obří dveře a koridorem, kde bylo vystoupení nechali prohnat celou smečku. To stejné s poníky, husami, kozami, papoušky apod. Velice vtipné, zvlášť když jedno čínské prase zamířilo přímo mezi diváky.

No pak jsme si to zamířili ke klecím s tygry. Důsledně jsme byli upozorněni, že pokud se k nám tygr postaví zadkem a zvedne ocas, máme se rychle ztratit. Jinak chytneme dávku až za několik dní… Nakonec jsme nastoupili do “obrněného” jeepney a vyrazili do terénu přímo za tygry. Za 100 pesos je možné koupit si kuře a docílit tak příchodu tygra. Kuřata ale bohužel došla. I tak se nám podařilo některé najít a prohlédnout pěkně z blízka.

Hned potom jsme spěchali do vodního světa. Jelikož bylo ale docela pozdě, mohli jsme shlédnout už jen představení lachtanů. Alespoň jsme ukecali poloviční slevu. Shodou okolností se na stejné představení přijela podívat i exprezidentka Filipín, takže ona byla větší atrakcí, než lachtani. Nakonec byla vybrána jako dobrovolník z publika a dostala od lachtana jednu slizkou hubičku :)

Návštěvu obou atrakcí rozhodně doporučuji, jen je potřeba vyjet alespoň v 9, ne ve 12. Nicméně musím říct, že krajina je opravdu nádherná. Kopcovitá, všude zelená, sem tam se objeví rýžové pole.

US památník a hřbitov

Dnes jsme využili volného odpoledne a vyrazili se podívat na americký památník a hřbitov. Je to jedno z míst, které stojí za zhlédnout přímo zde v Makati. Na člověka dýchne atmosféra války. Na 0.62km čtverečních zde lze najít 17 097 křížů padlých vojáků. Přes dalších 30 tisích pohřešovaných je zapsáno na zdech památníku. Je to opravdu úchvatná podívaná. Na vstup dovnitř je potřeba doklad totožnosti, což se nám málem vymstilo, protože já pas s sebou nenosím. Naštěstí stačil Zbyňkův pro nás oba.

Týdenní stereotyp

Musím přiznat, že přes týden toho moc nepodnikáme. Když člověk skončí v 11, než se dostane domů, nějaký film atd. tak se ani není proč divit, že vstáváme ve 12, nebo později. Vzhledem k zácpám a faktu, že ve 2 musíme být připraveni na odvoz, není moc šance někam vyrazit, takže se budeme šetřit na víkendy.

Největší překážkou však teď je moje nachlazení. Medicína z domu bleskem mizí a že by mi nějak extra pomáhala se říct nedá. Ty výkyvy teplot jsou fakt smrtící. Podařilo se mi ale sehnat účinnou kombinaci – čaj, med a citron. Snad se podaří.

Co se jinam nevešlo

Včera se nám opět podařilo narazit na podvodníčka – taxikáře. Do obchodu jsme jeli taky taxíkem a platili 45 pesos. Zpátky si chlápek řekl o 100, takže mu říkám ať zapne taxametr a tedy že jo. Pak nás kudysi vozil a nezdálo se mi, že to známe, zavezl nás do jiného hotelu. Věřím, že to bylo schválně, protože jsem mu na začátku 2x opakoval zřetelně název. No nic, nakonec nás zavezl na správné místo. A jakoby nic si řekl o těch 100 pesos i když na taxametru svítilo 63. Takže jsem se ozval a nakonec platili správnou částku. Řidič k nám však rozhodně nemluvil přátelsky.

Jak už jsem zmínil dříve, mají tu profese snad na všechno. V každém krámku stojí ochranka a otevírá dveře. Seznam zajímavých profesí si budu asi psát a zveřejňovat. Člověk co balí potraviny za pokladnou v supermarketu mě moc nepřekvapil, pokud vím, chtěli tohle zavést pro cikány na Slovensku. Ani nevím jak to dopadlo. Nicméně k dalším zajímavým povoláním – paní co prodává karaoke mašinky tak, že u nich stojí a zpívá. Nutno říct, že jedné to opravdu šlo. U druhé jsem si málem zacpával uši. Dále jsem v supermarketu viděl chlápka, co určuje, do které fronty se máte postavit. Taky se mi to zdá docela zbytečné.

Pro dnešek to bude všechno.

Jen pro informaci – kompletní galerii lze najít na JENCY.RAJCE.NET

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>