Edinburgh / květen 2013

EdinburghPo dlouhém letu z New Yorku a mezipřistání v Londýně jsem konečně dorazil do Edinburghu. Už pohled z okna letadla na město plné zeleně a historický budov sliboval, že návštěva určitě bude stát za to. Sluníčko svítilo a já se těšil, že před cestou domů poznám ještě další kousek Evropy.

Levná letenka do New Yorku byla podmíněna tím, že zpáteční cesta končí buď v Edinburghu, nebo Man- chesteru. Vracet se rovnou domů v půlce týdne nemělo smysl a tak jsem se rozhodl pár dní ve Spojeném království ještě zakotvit. Jelikož jsem v Manchesteru už dřív pár dní strávil, bylo hlavní město Skotska jasnou volbou. Navíc odtud létá Ryanair do Bratislavy a pak už je to do Brna, co by kamenem dohodil.

Edinburgh castleNa letišti jsem z nouze vyměnil 20 dolarů za šílený kurz. Místo očekávaných 13 liber jsem dostal 10 a nějaké drobné. Nakonec jsem libry na autobus ale vůbec nepotřeboval. Z letiště jezdí expresní Airlink autobus. Venku v budce prodávají jízdenky a berou i karty. Hned po opuštění letiště jsem pocítil obrovský teplotní rozdíl. Ačkoliv svítilo sluníčko, teplota se pohybovala okolo deseti stupňů. Když jsem opouštěl New York, bylo tam přes 25.

V budce jsem tedy koupil rovnou zpáteční otevřenou jízdenku za šest liber. Na mou žádost na couchsurfingu nikdo nereagoval, tak jsem se svezl až do centra na zastávku Waverley bridge a vydal se hledat hostel.  Ceny hostelů v Edinburghu jsou více než příznivé. Začínají už na deseti librách (300 Kč) za sdílený pokoj. Oproti 40 dolarům ve Washingtonu je to obrovský rozdíl. Měl jsem několik adres a nakonec vybral Budget Backpackers na ulici Cowgate blízko centra.

Jak už to tak bývá s ubytováním na poslední chvíli, měli volno jen na dvě noci. Tu poslední, třetí, jsem musel zase hledat někde jinde. Uchvátilo mě, jak moc toho hostely v Edinburghu nabízejí. Všude nespočet map, letáků na různé atrakce a prohlídky, možnost zúčastnit se bezplatné pěší prohlídky města, v přízemí bistro,  kde si člověk může dát pivo, nebo něco na zub za rozumné ceny, každý večer nějaký program (hospodský kvíz, na stojáka, průvodce po levných hospodách v okolí) apod. Znaven po dlouhé cestě a hledání hostelu jsem se ubytoval a na pár hodin zdříml. Později odpoledne jsem si pak udělal procházku na Calton Hill, kopec v centru města, kde se nachází spousta památníků, ale počasí moc nepřálo a tak jsem se brzo vrátil zase do hostelu.

Večer se pořádal hospodský kvíz a naše skupina nakonec skončila třetí. Nesobecky se ale musím pochválit, že na tom mám lví podíl. Ostatní netušili, třeba jaké je hlavní město Afganistánu, nebo jaký je původní název Thajska. Paradoxně na otázku, ve kterém státě USA leží Grand Canyon jsme měli špatnou odpověď, ačkoliv jsme měli v týmu dvě Američanky.

Čtvrtek 23.5.2013

Calton HillRáno jsem si pospal a po snídani počkal na nabídnutou pěší bezplatnou prohlídku města. Nakonec nás tam bylo asi 15 a náš průvodce, Australan Hoff, nám ukázal spoustu nádherných míst a zákoutí a přidal některé zajímavé historky. Trasa vedla přes hřbitov Grayfairs, hrob a pomník slavného psa Bobbyho, který je vzorem věrnosti, když po smrti jeho majitele po celých 14 let chodil denně strážit jeho hrob, kavárnu The Elephant House, kde se rodily příběhy o Harry Potterovi, nebo dům Deacona Brodieho, který se v minulosti živil jako zámečník, aby pak po nocích mohl sejfy vykrádat. Taky jsem se dozvěděl, proč historické centrum vypadá pořád tak skvěle. Zdi starých budov totiž zůstávají zachovány a uvnitř se postaví celá nová budova. Běžně tak při nahlédnutí uvidíte dvoje okna, jedny původní a druhé nově postavené budovy.

Procházku jsme opět završili na Calton Hill. Tentokrát ale sluníčko svítilo, tak jsem mohl udělat spoustu zajímavých fotek. I přes modrou oblohu ale dost foukalo a litoval jsem Hoffa, že má jen triko s dlouhým rukávem. Po cestě nazpátek jsem si vytipoval ještě druhý hostel Caledonian Backpackers a zamluvil si tam další noc. Večer jsem seběhl dolů trošku se občerstvit a pokecal jsem s pár dalšími turisty, třeba zajímavým párem z Brazílie, který se vydal studovat angličtinu do Irska.

Pátek 24.5.2013

Arthur's seatRáno jsem si sbalil věci, posnídal a za libru nechal batoh v úschovně v hostelu. Vydal jsem se po Cowgate až k místnímu největšímu kopci Arthur’s Seat. Ačkoliv zase svítilo sluníčko, foukal velmi nepříjemný vítr a byla docela zima. Vrchol jsem ale dobyl a užil si nádherný výhled na celý Edinburgh. Trasa nebyla moc dobře značená a tak jsem po cestě zpět zvolil jednu z pěšinu, která později přešla do prudkého klesání a místy jsem musel slézat krátké skalnaté úseky.

Po cestě zpět jsem to vzal kolem Palace of Holyroodhouse, skotského sídla královny, a následně po populární Royal mile.  Odpoledne jsem si pak vyzvedl věci, ubytoval se v novém hostelu za 16 liber v pokoji pro 30 lidí a odpoledne si ještě trochu užil sluníčka v parku pod hradem.

Sobota 25.5.2013

Letadlo do Bratislavy odlétalo už v 6:40, takže mě čekalo časné ranní vstávání a přeprava na letiště. Ryanair důsledně dodržuje velikosti zavazadla, i před nástupem do letadla pracovnice kontrolují vytipované lidi a zkoušejí, zda se zavazadlo vleze do papírové krabice maximálních povolených rozměrů. Na málo místa pro kolena jsem zvyklý, ale v Ryanairu ho bylo ještě o pár centimetrů méně. V Bratislavě na letišti jsem pak dumal, jak se co nejrozumněji dostat na autobusové nádraží, odkud mi jel autobus do Brna. Informační tabule mi toho moc neřekla, ale s pomocí místního borce jsem to nakonec zvládl. Hůře na tom byli turisti, co neumějí slovensky.

Celé album z Edinburghu najdete tady: http://jency.rajce.idnes.cz/Edinburgh_2013

Přidat komentář

3 Komentáře.

  1. veronika

    Jééé, v Edinburghu sem byla cca 07/2013 – 01/2014 :)
    moc hezké fotky ;)
    v.

  2. Tak to jsme se tam mozna potkali, ja tam byl 1. – 2.5. 2013 taky..

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>