Krásy Boholu

Jak jsem naznačil v minulém příspěvku, na poslední chvíli mě popadla chuť procestovat co se dá. Nehledě na to, jestli pojedu s někým nebo sám. Celou dobu jsem se na někoho ohlížel a nakonec jsem z toho měl prd. Věci měly rychlý spád. Ve čtvrtek jsem koupil letenku a v neděli dopoledne měl odlétat směr Bohol. Původně jsem se rozmýšlel, zda zvolit Puerto Princessa na Palawanu, nebo ostrovem Bohol. Nakonec jsem dal na radu Michelle a rozhodl se pro Bohol, který nabízí lepší možnosti poznávání.

Výlet začal zajímavě, nastoupil jsem do taxíku u hotelu, ten se rozjel, ale odmítl zapnout taxametr, prý mě tam vezme za 200. Netušil jsem, jak je to daleko, ale 200 se mi zdálo rozhodně moc. Když jsem odmítl, snížil na 150, ale to se mi zdálo pořád moc, tak mi řekl, ať si vystoupím. Dobře, vrátil jsem se před hotel a chytl dalšího. Ten s taxametrem problém neměl. Cesta byla nakonec asi 140 pesos. Na letišti, jak je již tradicí, následovala série prohlídek. Paradoxně nikomu nevadila půllitrová láhev vody, ani 200 sprchového gelu, ale sandály jsem si na prohlídku sundat musel.

Na letišti v Tagbilaranu mě přivítalo slunečné počasí. Delší dobu mi sice trvalo, než jsem našel svého řidiče, ale nakonec se podařilo. Předem jsem si vybral resort Bohol Divers, ale rezervaci jsem neměl. Jelikož sezóna začíná teprve těsně před Vánoci, volných pokojů bylo dost. Ten nejlevnejši v podobě jedné postele s větrákem a sprchového koutu se studenou vodou vyšel na 500 pesos na noc.

Nedělní odpoledne jsem potom strávil koupáním a procházkou po pláži. Každou chvíli mi někdo nabízel masáž, nebo výlet lodí. Ten jsem měl v plánu, ale až v úterý, tak jsem si alespoň domlouval ceny. Z původních 1500 pesos jsem skončil na 1000, což je asi maximum, co se to dá uhádat, pokud chce mít člověk loď jen pro sebe bez ostatních pasažérů. Vzal jsem si číslo s tím, že se ozvu. Spát jsem šel brzo, už kolem půl deváté. Noc byla ale otřesná. V resortu je hrozně moc psů a koček, především kočky mňaňčely každých 20 minut, takže jsem se prakticky nevyspal. Měl jsem chuť vraždit.

Ráno jsem vstal a šel čekat na řidiče, který mi měl udělat výlet po ostrově. Ten ale přijel o půl hodiny později, takže jsem nemusel tak spěchat a navíc jsem si mohl dát snídani, která mi docela chyběla. První zastávkou byly Chocolate hills. Cesta z resortu trvala asi hodinu a půl, po cestě jsem se stavil v pekárně pro nějaké pečivo a vodu. Choco hills je neobvyklý útvar několika desítek kopců, které příroda vytvořila. V létě se pak tráva, která je pokrývá zabarví do hněda a celé to pak vypadá jako bonboniéra. Odtud zřejmě ten název. Cesta na vrch stojí 50 pesos, jedná se o jeden kopec, na kterém je vyhlídka do krajiny. Dole ve městě je pak možnost si pronajmout čtyřkolku na asi hodinovou jízdu přírodou. To podle informací vyjde asi na 700 pesos, ale nevím to přesně, nezkoušel jsem.

Po cestě zpátky jsem měl absolvovat další zbytek programu. Nejdříve jsme se zastavili na motýlí farmě. Za 10 pesos tu člověk absolvuje asi 15 minutovou prohlídku, kde může spatřit největšího filipínského motýla a mola. Také motýla “gaye”, který má opačně zbarvený levý a pravý pár křídel. Nejedná se však jen o mrtvé exempláře, ale i živé motýly. Jeden exponát zobrazuje larvu motýla v každém jednotlivém dni, než se vylíhne. Proto jej musejí každý den upravovat.

Další na řadě byla zip line. Netušil jsem, o co se jedná a ani slovník mi toho víc nenapověděl. Ale je to prakticky adrenalinová atrakce, kdy se 2 kopce spojí lanem a člověk se “prolétne” nad údolím. Za 350 je možné zakoupit tzv. kombo, čili sjezd na druhou stranu a výjezd lanovkou zpátky. Za dalších 250 PHP lze koupit CD s fotkami, které při tom pořizují.

Následovalo focení v “džungli”. Což bylo prakticky pár vzrostlých stromů, které máme u nás v každém listnatém lese, ale pro místní je to zřejmě unikát. Po cestě jsem totiž převážně viděl palmy a keře. Pokračovali jsme cestou zpět a řidič mi zastavil u místa, kde bylo možné shlédnout “tarsier”, česky nártouna. Je to živočich, který se vyskytuje pouze na Boholu. Proslavil se hlavně díky úspěšnému videu na youtube Dramatic lemur. Vtip je v tom, že to vlastně není lemur, ale jak už jsem zmínil, nártoun.

Přiblížila se doba oběda a mou další destinací měla být řeka Loboc. Součástí plavby je právě i výběr z filipínské kuchyně – nic co by mě zrovna 2x nadchlo, ale těšil jsem se na nějaké dobré příležitosti k focení. Bohužel se mi udělalo špatně a to tak, že docela dost a rozhodl jsem se, že celý zbytek programu zrušíme a pojedeme zpátky. Byla to docela škoda, moc jsem se na to těšil, ale zdálo se mi, že mám horečku a žaludek jako na vodě. Nevím, zda to bylo pobytem na slunci bez čepice den předem, nevyspáním kvůli kočkám, ochuzenou snídaní ráno, či brutální klimatizací v autě, každopádně jsem zbytek dne proležel v horečkách na pokoji. Asi v 9 večer jsem se překonal a alespoň si došel pro nějaký prášek na recepci. Jak už to tak bývá, zabalil jsem si poctivě obvazy, náplasti, něco na žaludek, ale na ibalgin jsem zapomněl.

V úterý dopoledne jsem chtěl jet na výlet lodí a ve 12 opustit hotel a vyrazit na letiště. Díky horečce jsem ale žádnou loď nepotvrdil a raději výlet neriskoval. I když jsem o dost přišel – v ceně tisíc pesos je výlet na širé moře, kde je možné každé ráno pozorovat delfíny, potom výlet na ostrov Bagsayan, kde se dá šnorchlovat a jakmile dojde k odlivu, i na ostrov Virgin island, kde jsou nádherné pláže. Tak třeba někdy příště.

Ve 12 pro mě tedy přijelo auto a já se vydal na cestu zpět do Manily. Pokud opustíte halu klasických východem, čekají vás venku jen drahé taxíky. Já měl to štěstí, že jsem před halou potkal mého filipínského spolucestujícího z letadla a společně jsme vyšli do patra, kde jsou odlety a tudíž tam přijíždějí lidé v levných taxících z města. Cesta do hotelu vyšla na dohodu za 150 pesos. V průběhu cesty jsem sice na řidiče musel ještě 2x řvát název ulice, protože pořád říkal nějakou jinou a nevypadalo, že mu sluch ještě slouží. Ale dorazil jsem v pohodě. Konečně jsem byl v hotelu a mohl si konečně odpočinout v chládku. Čili sprcha, ibalgin, 3 hodiny spánku a večer hold to práce. Alespoň se mi podařilo snížit horečku z 38.5 na 37°C.

Ačkoliv se výlet opět nepovedl podle mých představ, byl jsem i přesto spokojen. Zase jsem se na chvíli dostal z Manily a poznal kus cizí země.

Jako vždy, všechny fotky je možné nalézt na JENCY.RAJCE.NET

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>