Měsíc v Manile

Manila CathedralTak, ani jsem se nenadál a mám za sebou měsíc tak daleko od domova. Kdyby mi toto řekl někdo před půl rokem, tak se mu vysměju. Řekl jsem si, že udělám další zápis, ale když ty úvody jsou vždycky tak těžké, navíc mi sloh nikdy nešel.

Minulou neděli jsem se jaksi nedonutil nic pořádného zapsat, ale ono ostatně nebylo ani co. Celý týden je člověk v práci a o víkendu se snaží odpočívat. V sobotu jsme měli jít na party k Romellovi, jenže se očekával příchod tajfunu, tak z toho nakonec sešlo. Naštěstí se mi ale podařilo vyrazit do ulic velkoměsta. Nakonec jsme večer strávili v baru Spicy fingers a musím říct, že atmosférou podniku s živou muzikou jsem byl doslova uchvácen. Nejprve jsme seděli venku, protože uvnitř bylo docela narváno, ale jak čas plynul, dostali jsme se i dovnitř a to jsem si opravdu užil. Muziku prostě miluju … a tančit, kde mě nikdo nezná? Ideální!

Co se týče tajfunu, tak dorazil tuším že v pondělí nebo úterý. Zdejší jméno Juan, mezinárodně označovaný jako Megi. Ačkoliv se jednalo o supertajfun a vysloužil si i zmínku v hlavní zpravodajské relaci TV nova, v Manile jsme to zas tak extra nepocítili. Jednalo se zde jen o tzv. stupeň jedna, čili nejnižší ohrožení. I tak ale pršelo a foukalo víc, než při většině českých bouřek. Nejvíc byla postižena severní část ostrova Luzon – to je ten na kterém přebýváme. Ale i tak to bylo zhruba 500km daleko.

Další týden opět plno práce s vyhlídkami na prodloužený víkend. V pondělí totiž byly volby, takže jsme měli 3 dny v kuse volno. Nicméně podle zdejších praktik si to budeme nahrazovat v sobotu, což zas taková výhoda není. V týdnu jsme vyrazili na večeři mimo obvyklou oblast a podařilo se mi okusit jízdu jeepney. Naštěstí jsem měl po ruce místní lidi z kanclu, protože jednak není moc lehké se vyznat, kam který jede a myslím, že to není asi ani moc bezpečné. Ale pohoda, za cca 15min jízdu člověk zaplatí 7 PHP, čili asi 2,80 Kč.

Sobota patřila odpočinku, čili spánek. Počasí za oknem ani moc nepřálo nějaké procházce, takže jsme se Zbyňkem vyrazili až večer na pár piv. Nejdříve do Hard Rock cafe, potom jsme se přesunuli opět do Spicy fingers. V obou podnicích hraje živá hudba, ale SF je prostě menší klub, resp. bar, takže má mnohem lepší atmosféru. Navíc tam hrála stejná kapela jako minulý týden RO4 (Rhytm of four).

Lidi jsou tu všude moc přátelší. Seznámil jsem se s několika lidmi z vedlejšího stolu. Z jedné z holek se vyklubala Miss Švýcarska 2007, která na mě vyrukovala s několika českými slovy. To jsem opravdu nečekal. Party zhruba ve 3 skončila, ale nám se ještě nechtělo domů. Venku byli lidi z RO4, tak jsme se k nim přidali a nakonec skončili na večeři v mekáči. Jak se říká – to nejlepší nakonec.

V pondělí jsme měli naplánovaný výlet do zdejšího Ocean parku. Bohužel tam ale neměli delfíny, takže si na ně budu muset zajít někam jinam. I tak to ale bylo úžasné. Miliony akvárií s rybami, které jsem v životě neviděl, podvodní tunel, kde vám každou chvíli nad hlavou proplave obří rejnok, desítky “tančících” medúz a podobně. Lachtaní show měli trochu lepší v Subicu, ale i tak paráda. Jen to sluníčko venku bylo docela peklo.

Následovalo zastavení v Intramuros, nejstarší části Manily s pevnosti Santiago. Teď už se spíše jedná o zahrady obklopené opevněním. Poté jsme se jeli podívat do MOA, neboli Mall of Asia. Jedná se o 3. největší obchodní centrum v Asii a 4. největší na světě podle Forbesu. Tohle je spíš něco pro holky, mě z toho akorát bolely nohy :) Jediné co mě zaujalo byla velká ledová plocha na bruslení uprostřed. A alespoň jsem stihl udělat krásný snímek západu slunce nad Manila Bay. Potom na jídlo, na hotel vrhnout se na fotky a další odpoledne zase do práce.

Ještě než se pro tentokrát rozloučím, mám tu dalších pár historek o taxikářích.

Pokud jdete někam nakupovat, tak zpravidla taxíkem, minimálně tady v centru. Potom se před obchodním centrem musíte postavit do fronty a vyčkat, až na vás přijde řada. Při mé smůle jsem samozřejmě vychytal káru, která vypadala, že nedojede ani za nejbližší roh. Řidič si naúčtoval manipulační poplatek 60 PHP a vyjel. Už to se mi zdálo divné, protože 30 je normální cena. Ale žluté taxi, které máme pro odvoz do práce si počítá 70, tak se mi to zdálo v limitu. Řidič samozřejmě zabloudil, takže místo očekávaných 50 jsem platil 100. No co už, myslím, že to hrál.

V sobotu, když jsme se vraceli z hospody, jsme si taky vzali taxi, nechtěl ale zapnout taxametr. Věděl jsem, že je to blízko, takže jsem mu řekl 50 pesos a on že prý 60. A já pořád že padesát, tak nám řekl, ať si vystoupíme. Vzali jsme si hned další a cena na taxametru byla 42,50.

No a včera, když jsme jeli do Ocean parku, tak jsme jeli bez taxametru. Řidič si řekl o 200 pesos, bylo to celkem daleko. Rommel mu ale odvětil, že je to moc, nakonec jsme platili celkem 100 pesos. A tak to tu chodí, snaží se natáhnout kde se jen dá. Ale pokud nezapne taxametr, není nic jednoduššího, než si vystoupit a počkat si na další, většinou není problém do 10 sekund chytnout další taxi…

Jako vždy, kompletní galerie je k dispozici zde: http://jency.rajce.net/Filipiny_2010

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>