Měsíční shrnutí zážitků z Nového Zélandu

Čas na Novém Zélandu neskutečně letí. Už je tomu skoro měsíc, co jsme přistáli na druhém konci světa. Pořád hltáme nové a nové zážitky a ještě stále nejsme nasyceni. Dovolil jsem si shrnout, co mě za ten měsíc nadchlo, překvapilo, potěšilo, ale třeba i zklamalo. Pro přehlednost jsem to seřadil podle abecedy…

Auckland. Naše první útočiště na Zélandu a hned na několik týdnů. Díky tomu, že se zde nestaví do výšky je město neskutečně rozlehlé. Údajně zabírá větší plochu než Londýn a to má několikanásobně méně obyvatel.

Byrokracie. Tady? Žádná! K vyřízení IRD, abychom mohli pracovat stačilo pár minut na poště. Dalších pár minut zase ke zřízení bankovního účtu. Přepis auta? Stačilo přijít na poštu, napsat do formuláře SPZ, značku a typ auta a bylo to. Asi za 3 minuty! Nedokážu si představit, že by to takhle fungovalo v Česku.

Ceny. Kupodivu nejsou zase tak vysoké, jak jsme čekali. Pokud tedy nepočítám kilo rajčat za 7 dolarů. Spousta věcí, jako třeba potraviny a nájem, jsou tak 1,5 až 2x dražší než v Česku. Některé jsou ale stejně drahé, nebo naopak levnější. Třeba notebooky, fotoaparáty či drogerie.

Dolary. Se zdejšími penězi moc do styku nepřijdeme, všechno se řeší kartou, viz bod E. Zajímavé je, že ačkoliv není problém utratit v obchodě sto a více dolarů, tak bankomaty (aspoň ty od kiwibank) dávají maximálně dvacetidolarovky a jsou tím pádem limitováni maximálním výběrem $800 (40 bankovek).

EFTPOS. Lokální platební karta, která se od karet VISA nebo Mastercard liší tím, že na ní není jméno. Lze tak uplatnit pouze při placení v obchodě, nebo výběru z bankomatu. Neplatí se tak žádné poplatky bankovním společnostem a peníze zůstávají na Zélandu. Kartou lze platit skoro v každém zapadákově a v podstatě jakkoli nízkou částku.

Fastfood. Ano, žijeme trochu nezdravě. Když člověk cestuje, je přes den škoda ztrácet hodinu vařením. Prostě se někde zastaví a za 20 minut je po jídle.

Great Walks. Série několika turistických tras vedoucích napříč přírodními parky. Jedná se zpravidla o několikadenní výlety z bodu A do bodu B. Přičemž následná doprava z bodu B do A je neskutečně drahá. Ten nejznámější z nich, Milford Track, bývá obsazený už několik měsíců dopředu a byť jde člověk prakticky po svých, tak za povinné ubytování v chatách a dopravu na místo a z něj zaplatí několik stovek dolarů. Až se trochu oteplí, také bych se rád na nějaký vydal.

Holden. Pod touto značkou tu své auta prodává General Motors. Kromě známých evropských modelů Chevrolettu je tu i pár velice povedených kousků. Pokud bych si měl vybírat jen podle vzhledu, Holden by byl jasná volba.

Internet. Tohle je teda opravdu potíž. Když jsme byli v Aucklandu, ani mi to tak nepřišlo, ale dostat se k nějakému solidnímu připojení je docela problém. Ano, existují knihovny, kde je zpravidla možné být na počítači nějakou tu půlhodinku, nebo neomezeně na wifi. Taky v McDonald’s je prý skoro všude. Ale například v kempech je zpravidla placená a omezena. Např. tarif na 1 hodinu a omezení 100MB jsem viděl za 6 dolarů. Minule jsme sice měli 100 MB v ceně ubytování, ale za půl hodiny byla půlka kreditu pryč. Nevím, jestli jim to špatně počítalo, nebo jsou dnešní stránky opravdu tak náročné.

Jazyk. Spousta lidí mi tvrdila, že s místní angličtinou bude problém, kvůli jinému přízvuku. Mně to ale ani moc nepřijde. Pravda, místo E říkají I, takže vlevo je lift, stan je tint apod. Ale zvládl jsem několik hovorů po telefonu a řekl bych, že nebude potíž.

Kempy. Je jich všude plno, jsou levné a dobře vybavené. Ty státní jsou většinou někde uprostřed přírody s tím nejnutnějším vybavení (voda, kadibudka), ostatní mají ceny od 25$ za pár na místě bez elektriky. Většina jich má kuchyňku, horkou sprchu, TV místnost a některé i wifi.

Lidé. Místní lidé jsou usměvaví a přátelští. Na rozdíl od turistů , kteří ani nejsou schopni odpovědět na pozdrav. Především Němců je tu jako much.

McDonald’s. Tak ten je tu snad na každém rohu. V každé větší dědině je alespoň jedna pobočka. I my bohužel občas nepohrdneme.

Nissan Serena. Náš přechodný domov. Původně sedmimístný van, jehož sedačky byly nahrazeny bytelnou dřevěnou postelí. Není to sice žádná formule, ale doveze nás kam potřebujeme a pro 2 nabídne tak akorát místo na věci a útulné spaní.

Otužilost. V chladných novozélandských domácnostech to ani jinak nejde. Kamkoliv vyrazíme teple oblečení a zachumlaní, aby nás vítr neodfoukl, tam narazíme na spoustu lidí, kteří jdou bosky. Zdejší si prostě ze zimy a větru hlavu příliš nedělají. Řekl bych ale, že se začínáme pomalu, ale jistě taky přizpůsobovat. Nic jiného nám ostatně nezbývá.

Počasí. To by vydalo snad na samostatnou kapitolu. Je značně nestálé, aspoň v regionech, kterými jsme zatím projížděli. Vůbec neřešíme, jestli je sluníčko, nebo hustý liják, protože víme, že za půl hodiny to všechno může být zase naopak.

Quilt. Jedno z prvních slov, které jsem se na Zélandu naučil. To zrovna, když nám byla zima a sháněli jsme v obchodě deku.

Rozpočet. Snažíme se jej držet v rámci možností. Pokud nepočítám náklady za auto (pořízení a benzín) a vybavení do něj, tak se držíme lehce nad 70 dolary za den. Nejvíc vezme ubytování (25-35 za oba) a samozřejmě jídlo.

Spaní v autě. Kupodivu je to velice komfortní. Na matraci 150×200 se krásně vlezeme a máme oba pohodlí. Jen deku jsme museli přikoupit, protože je ještě trochu zima a můj spacák není zrovna valné kvality.

Tauranga. Druhé nejkrásnější město ve kterém jsme byli. Je to ale zřejmě dáno tím, že v blízkém okolí je Mount Maunganui, kde jsme si udělali nádherný půldenní výlet za slunečného počasí.

Ubytování. To řešíme zpravidla spaním v kempu. Celý Zéland je obehnaný ohradami a každá půda někomu patří. Chápu, že spousta cestovatelů dostala pokutu za bivakování někde u silnice, protože na každém volném místě je cedule zákaz kempování. V Aucklandu jsme přežívali u předem domluveného kontaktu, ve Wellingtonu jsme zatím na couchsurfingu a budeme si hledat nějaký pokoj na delší dobu.

Vodopády. Díky tomu, že je Zéland hornatá země, jsou vodopády skoro na každém kroku. K těm nejhezčím, které jsme zatím viděli bych určitě zařadil ty ve Whangarei a Huka Falls u Taupa.

Wellington. Hlavní město položené na jižním cípu severního ostrova. Je neskutečně kopcovité, (spousta ulic se tak nejmenuje Street ale Terrace), obklopené zelení a prostě nádherné. Podle toho, co jsme četli, je tu 173 dní, kdy vítr přesahuje 60km/h, ale zase jsme slyšeli, že každé škaredé počasí je za den či dva odfouknuto.

X. Touhle ikonkou si na Marcelčině notebooku vždycky pouštím Excel, kam poctivě zapisuji všechny naše náklady.

Yes. Když nevíš, usmívej se, kývej hlavou a říkej Yes. Tahle metoda vždycky funguje.

Zélandská příroda. Je opravdu tak neskutečně krásná a různorodá, jak se o ní píše. Klidné i rozbouřené moře, nádherné pláže ať už s bílým, nebo černým pískem, hustá bush, která střídá zelené louky, kopečky, kopce i hory, vyhaslé i aktivní sopky. To všechno zde člověk najde na jedno místě.

A pro ty, co dočetli a těšili se na fotky, mám 2 zprávy.

  1.  Jelikož je pipni.cz hosting nahovno a každý upload fotky selže, galerie přímo v článku nebudou.
  2. Rajče bohudík funguje dobře, takže všechny fotky je možné zhlédnout zde: http://jency.rajce.net
Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>