Na motorkách po severním Vietnamu 2/2

Do vrácení motorek v Lao Cai a odjezdu zpět do Hanoje nám zbývaly čtyři dny. Zvažovali jsme několik variant a nakonec se rozhodli pro severní cestu. Ráno jsme tedy zabalili a po zdlouhavém hledání někoho na recepci hotelu jsme konečně nasedli na naše ďábelské stroje. V drtivé většině případů obchody a ubytovny neberou karty a tak je nutné mít s sebou dostatek hotovosti. Bankomaty taky nejsou zrovna na každém rohu a tak jsme se rozhodli napřed vybrat a něco posnídat.

V kavárně jsme potkali známou tvář – Phonga, který nás úplně první večer pozval na tradiční večeři. Bylo to příjemné setkání a my měli možnost mu jeho štědrost oplatit. Raději jsme si na něj vzali kontakt, jelikož jsme měli v plánu jet jeho domovskou vesnicí a navíc – nikdy nevíte, kdy se dostanete do úzkých a kontakt na někoho místního, který umí alespoň trochu anglicky, se bude hodit. Pak už jsme vyrazili směrem na Vinh Quang.

army-base-vietnam

Po třech dnech s průvodcem jsme se opět museli spolehnout sami na sebe a navigaci v telefonu. Zmínil jsem, že to s mapami ve Vietnamu není moc slavné a místní značení tomu ani trochu nepomáhá. Navíc jsme na motorkách neměli žádné držáky a tak jsem na každé druhé křižovatce musel lovit mobil v kapse a kontrolovat kudy jet, což bylo velmi nepříjemné. Ono celkově to s našimi motorkami bylo divoké. Technický stav už jsem popisoval minule. Navíc nám nefungoval rychloměr a počítadlo kilometrů, takže naši rychlost jsem odvozoval podle toho, za jak dlouho podle hodinek ujedeme kilometr značený na kilometrovnících podél silnice.

motorbike-trip-ha-giangChtěli jsme se vyhnout rušné silnici a zvolit horské cestičky. Bohužel z mapy nikdy nevyčtete, jaký povrch vás čeká, ale rozhodli jsme se to risknout. Takže jsme odbočili z hlavní a jak si to tak jedem, najednou se před námi objevila brána nějakého vojenského objektu. Ačkoliv byla otevřená a na vrátnici nikdo nebyl, nepočítali jsme s tím, že bychom pokračovali dále. Najednou se odkudsi zjevil místní člověk v uniformě a ukazoval nám, že tudy rozhodně ne. Vrátili jsme se tedy zpět na křižovatku a zvolili jinou odbočku. Po chvíli nás tahle varianta dovedla k někomu do dvora a my si byli jisti, že dnešek bude ještě zajímavý.

Nakonec jsme našli tu správnou trasu, objeli hluboký brod po nedalekém mostku a po panelové cestě o šířce asi 2m stoupali do místních kopců. Když jsme na chvíli odpočinuli, abychom prodiskutovali, zda tohle je ta správní varianta, zastavil u nás místní chlapík se skútrem naloženým roštím. To, že má žízeň, jsme si nějak rozuměli a já mu věnoval svou láhev vody. Dozvědět se něco o kvalitě cesty dále v horách se nám nepodařilo, ale po dalších pár kilometrech jsme měli jasno. Povrch se změnil na hrubé kamení a my museli jet krokem. Následující 3km jsme jeli asi 20minut a bylo jasné, že to takhle dál nepůjde. Místní dívky nám ani přes Google překladač nedokázaly poradit a my s vidinou, že tohle by nás mělo čekat dalších 30km raději naše stroje otočili a jali jsme se vrátit na hlavní cestu.

rice-fields-ha-giangPočasí nám naštěstí přálo a na hlavní cestě ani nebyl takový provoz. Nakonec jsme po ní jeli stejně jen asi 40km, než jsme odbočili na vedlejší cestu na Vinh Quang. Konečně se kolem nás začala objevovat kaskádová rýžová políčka a já měl co dělat udržet oči na silnici. Každou chvíli jsme zastavovali a kochali se tou nádherou, byť by to bylo ještě o fous hezčí, kdyby nebylo po sklizni. Zastávek jsme udělali opravdu nespočet, až jsme se dostali do naší cílové destinace a po chvilce hledání našli i náš hotel. Sice byl v rekonstrukci a museli jsme na naše patro pěšky, za to jsme ale měli každý pro sebe 180cm postel a motorky jsme mohli parkovat přímo uvnitř v hale.

petrol-station-vietnam Ráno jsme klasicky posnídali, dotankovali a vydali se na další cestu směrem do městečka Coc Pai. Počasí nám začalo přát a celou dobu nás provázela modrá obloha a my obdivovali divoký ráz krajiny, kdy se prorostlé kopce střídaly s rýžovými políčky. Podél nás se dole v údolí vinula řeka a z okolních kopců do ní padaly úžasné vodopády. Prostě idyla. Dokud mi nezačalo klepat v zadním kole. Předpokládal jsem, že by to mohlo být ložisko a při příjezdu do Coc Pai jsem nechal stroj zkontrolovat u prvního mechanika. Navzdory jazykové bariéře jsme si porozuměli a po chvilce jsem za stovku mohl s opravenou motorkou pokračovat dál. V místní restauraci jsme si dali oběd, a jelikož kávu neměli, poslali nás přes ulici do druhého podniku.

vietnam-waterfall vietnam-woman coffee-guy-vietnam

Z města vedla cesta do kopce a nám se tak naskytl parádní výhled na celé okolí. Taky jsme potkali místní děti, které se za námi snažili běžet a tlačit nás, ale tentokrát motorka jela dobře a my je nechali daleko za námi. Celá dnešní etapa vedla mimo hlavní tahy a tak jsme po cestě moc lidí nepotkali. Odpoledne jsme dorazili do dalšího home stay v městečku Bac Ha. Tady se každou neděli konají významné trhy, kam se sjíždějí lidé ze širokého okolí. Nám to bohužel vyšlo na úterý, takže jsme využili jen přespání, abychom se další den mohli posunout zase o kus dál. Večer dorazila ještě skupinka Čechů ze Sapy, kam jsme měli namířeno další den a ukazovali nám fotky se sněhem, který tam před pár dny napadl.coc-pai

ha-giang-porovinceHned ráno jsme vyrazili podél čínské hranice zpátky do Lao Cai a pokračovali dalších 30km do kopce do nejznámějšího místa v severním Vietnamu. Šílený provoz na cestě a všudypřítomný prach dával tušit, že Sa Pa o turisty nemá nouzi. Většina vietnamských fotografií s rýžovými políčky pochází z tohoto regionu. Byl to pro nás po 8 dnech mimo turistické oblasti docela šok, když se před námi začaly objevovat hotely jako houby po dešti. Ubytovali jsme a vyrazili na výlet do známé vesničky Lao Chai. Všude se to hemžilo místními lidmi, kteří se adaptovali na neustálý příliv cestovatelů a při každé možné příležitosti se nám snažili něco prodat. Jediným přínosem tak bylo, že uměli všichni anglicky. Když mi takhle jedna babička nutila nějaké cetky, s díky jsem odmítl, ale jako kompenzaci za fotku s ní jsem ji na motorce svezl, kam potřebovala. O tom, jak velký vliv na tohle místo má turistický ruch si člověk udělá pohled sám, když uprostřed takového „autentické“ vesničky objeví ceduli „Pizzeria“.

sa-pavietnam-woman-2 love-waterfall vietnam-transport

Na poslední den nám zbývalo dojed zpět do Lao Cai a vrátit motorky. Rozhodli jsme si udělat ještě krátkou zajížďku na místní vodopády. Najednou se všude všechno platilo, na což jsme nebyli z neturistických oblastí zvyklí – parkování, vstup k vodopádu. Ten větší z nich (Love Waterfall) byl ale opravdu pěkný. Po prohlídce nám zbývalo přesunout se asi o 1800 výškových metrů zase dolů do Lao Cai, vrátit motorky a počkat si na noční vlak do Hanoje. Celou dobu jsme se třásli, zda nám vrátí zálohu, protože už i tak zubožené stroje dostaly během našich 10 dní pěkně zabrat. Nakonec s tím nebyl vůbec žádný problém – motorky jsme přistavili, dostali zálohu a měli celý zbytek večera čas na brouzdání po Lao Cai. Prošli jsme si celé město podél řeky až k mostu, kde začíná Čína a pak už směřovali vstříc novým dobrodružstvím na ostrově Cat Ba a ve střední části Vietnamu.

lao-cai

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>