Nejdřív práce, potom zábava

Stejně jako v každém předchozím článku i dnes začnu tím, jak ten čas letí. Nemůžu si pomoct, ale je to prostě tak. Aktuálně mám za sebou sedm týdnů a ještě skoro pět zbývá. Dostal jsem se tedy za půlku. Náš odjezd byl definitivně posunut na 17. prosince. Nutno však podotknout, že jsem zjistil, že o prodloužení víz se nikdo nepostaral a naše asistentky v Brně také nevěděly, že nám mají posunout letenku. Co na to říct…

Už dva týdny pracuji na noční směně, což je docela vyčerpávající, takže den většinou prospím a jakákoliv zábava přes týden moc nepřipadá v úvahu. O to víc, se těším na víkend. Takže abych začal popořádku…

Poslední týden na odpolední směně jsme zakončili v pátek pivem v jedné z hospod v Market market. Naštěstí se ujal můj návrh pokračovat a nakonec jsme skončili opět ve Spicy fingers. Jako každý pátek a sobotu zde hrají živě RO4, takže jsem si to opravdu užil. V neděli jsme pak zašli do kina na The Social Network, film o facebooku. Ve frontě na popcorn jsem potkal 2 Češky, ale nakonec jsem s nimi nemluvil. Film dobrý, ale bez českých, nebo anglických titulků jsem všechno nepochytil. Každopádně zajímavý příběh o tom, že stačí mít jen dobrý nápad. Po kině se mi nechtělo domů, tak jsme skončili v Hard rock café. Krom tradičního Pale Pilsen jsme si dali taky jednu plechovku Guinessa.

Kvůli pondělnímu svátku jsme další týden začali až v úterý v noci. První den poté jsem samozřejmě prospal, jak jsem nebyl zvyklý. Ve čtvrtek jsme vyrazili do Mall of Asia trochu si zabruslit. Bohužel měli jen krasobruslařské brusle, takže jsem si musel celou dobu dávat pozor, abych se nenatáhl. Hned jsem si vzpomněl na film Ledové ostří. Kvalita ledu odpovídala okolní teplotě a brusle byly hrozně tupé. I tak jsem byl ale jednookým králem mezi slepými :) Navíc to vypadalo, že máme kluziště celé pro sebe.

Další víkend si nebylo moc co užívat. Kvůli svátku jsme si ušlý den nahrazovali v sobotu, takže se volno scvrklo do jediného dne, resp. noci. V sobotu ráno jsme po cestě z práce navštívili místní trh, který máme kousek za hotelem. Většinou se jedná o potraviny, od pizzy, přes japonské palačinky až po čerstvě grilované hovězí. Na otáčecím grilu tu měli napíchlou celou krávu, což vypadalo dost zajímavě.

Pořád jsem chtěl vyrazit mimo město, poznat něco z Filipín a tak jsme začali domlouvat, co podnikneme příští víkend. Z původního plánu strávit víkend na pláži v Batangas sice sešlo, ale místo toho jsme v sobotu ráno, hned po směně, vyrazili do Tagaytay. Je tu jezero Taal a uprostřed něj je sopka a v ní je další jezero. Poslední erupce sopky byla v roce 1977, ale sopka není vyhaslá. Proto lze na svazích vidět stoupající páru a jezero uvnitř je taky horké.

Ráno nás tedy vyzvedla dodávka a vyrazili jsme na cestu. Snídaně ve Starbucks následné vyjednávání s jedním z domorodců o ceně výletu. Pokud vidí bělocha, okamžitě nasadí cenu dosti vysoko. No my jsme nakonec sehnali celý výlet za 3050 peso pro 5 lidí. Čili přijatelných asi 250 Kč. Zajeli jsme do přístavu a nastoupili na velmi úzkou loď – ta měla po stranách měla bambusové tyče, které zaručují její stabilitu.

Na vulkán existují dvě cesty. Ta přední vede na vyhlídku na jezero, nelze se ale dostat dolů přímo k vodě. Náš průvodce nás ale zavedl na druhou stranu ostrova, kudy se dá dojít až přímo k jezeru. Nejdříve je ale nutné se dostat na vrchol hřebenu. To, co vypadalo z počátku lehce, se proměnilo ve vyčerpávající stoupání. Nejde ani tak moc o převýšení, ale je potřeba brát v úvahu i teplotu okolo 30 stupňů a téměř 100% vlhkost. Dole ve vesnici se dá za nějaký poplatek pronajmout kůň na cestu. Myslím ale, že cesta z vyhlídky k jezeru musí být na koňském hřbetu nebezpečná. Je dost úzká a hned vedle je sráz.

Nakonec se nám povedlo dostat nahoru, cesta trvala asi půl hodiny. Jedna paní tu se svým asi šestiletým synem prodávala vodu, malou flaštičku za 50 peso. Podařilo se mi to usmlouvat alespoň na 40. Pokračovat k jezeru se nám ale nechtělo, při představě, že budeme muset zase stoupat nahoru při cestě zpět. Po delším odpočinku jsme se ale s Michelle rozhodli sejít až dolů. Ostatní jít nechtěli. Voda byla opravdu horká, navíc smrděla jako zkažená vajíčka, ale bylo to zajímavé. Cesta nahoru byla utrpením, ale jelikož píšu tento článek – zvládli jsme to. Celou dobu jsem šel v sandálech a litoval, že jsem si tenisky nechal v autě. Pořád jsem byl na tom ale lépe než Rommel. Ten šel celou cestu v žabkách :)

Cesta zpět už byla dobrá. Z kopce se šlo lépe než do kopce. Dole jsme opět nasedli na loď a nechali se odvézt zpátky na pevninu. Zjistil jsem, že jsem se docela opálil, což šlo poznat z vypálených sandálů a především rudého krku. Na večeři jsme se stavili v jedné hospůdce, dal jsem si rybu. Moje první za 7 týdnů tady – a musím uznat, že byla moc dobrá. Cestu zpět jsme všichni prospali. Po sedmé hodině večerní jsme dorazili do hotelu. Upravil jsem několik fotek a hodil na internet. Byl jsem tak unavený, že jsem usnul během kecání na ICQ. Ale aby toho nebylo málo, tak mě v 11 hodin večer vzbudil telefon z práce, že máme před hotelem taxi. Myslel jsem, že je zabiju. Minulý víkend, když jsme pracovali v sobotu, nikdo nepřijel. Teď když máme volno a já potřeboval spát, mě vzbudili.

Další týden opět noční, ale v pátek bychom si chtěli vzít volno. Tak uvidíme, kam se nám podaří vyrazit. Snad někam ano.

Jako vždy, všechny fotky jsou dostupné na JENCY.RAJCE.NET

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>