Niagárské vodopády a Buffalo

Niagara fallsKdyž jsem se rozhodoval pro cestu do USA, Niagárské vodopády byly společně s New Yorkem místem, které jsem chtěl určitě navštívit. Pár let zpátky, při cestách po Estonsku, jsem totiž viděl jejich menší, evropskou variantu – vodopády Jägala. A když se nyní naskytla příležitost vidět ty opravdové, neváhal jsem.

Čtvrtek 16.5.2013

Cesta nočním autobusem z Washingtonu do Buffala byla nekonečná. Asi 3x jsme zastavovali kvůli bezpečnostním přestávkám a já využil každé možnosti alespoň trochu se protáhnout. Oproti jízdnímu řádu jsme do Buffala dorazili asi o hodinu později. Celou cestu jsem bojoval s elektrickou zásuvkou, která byla trošku volnější a můj adaptér z ní pořád vypadával. Taky se mi zdálo, že jsem zaslechl češtinu, ale nemohl jsem rozpoznat odkud. Při vystupování z autobusu jsem se osmělil a zeptal se dvou slečen, jestli jsou Češky. A taky že byly. Zjistil jsem, že Petra a Jana cestují v podstatě po stejné ose jako já, byť trošku zkrácené. New York – Washington – Niagáry – New York. Na cestu zpět ale neměly v New Yorku žádné ubytování, tak jsem využil Garyho dobrosrdečnosti a napsal mu, jestli by u něj nemohly aspoň jednu noc přespat.

Niagara fallsJelikož holky měly velké batohy a na nádraží nebyla žádná úschovna, nabídl jsem jim, že můžou jet se mnou k mé hostitelce a nechat je tam. Potom bychom vyrazili společně k vodopádům. Plán jsme si odsouhlasili a vydali se hledat spoj k Rishaye. Každá linka tu má svůj samostatný řád v papírové formě. Ty jsou dostupné buď na nádraží, nebo v každém autobuse. Celodenní jízdenka stojí 5 dolarů, což je velmi výhodná cena. Trochu nám trvalo, než jsme dům Rishayi našli, dokonce jsem klepal u sousedů nad nimi, kteří mi řekli, že o nikom takovém neslyšeli. To mě trochu zarazilo. Ale po hlasitém bouchání na dveře se mi ji podařilo vzbudit. Nechali jsme tam přebytečnou zátěž a nalehko jsme vyrazili poznávat divy přírody. Nejprve jsme se museli dostat jedním spojem na Niagara street. Mimochodem, skoro všechno se tu jmenuje Niagara. Tam jsme chytli spoj číslo 40, který jezdí z centra až k vodopádům. Celková cesta měří asi 20 mil a cesta zabere skoro hodinu.

Kousek u zastávky je turistické centrum, kde jsme pobrali mapy a vyrazili na Goat Island. Z jedné strany jej obklopuje menší vodopád, také nazývaný Americký, z druhé strany pak hlavní vodopád ve tvaru podkovy. Spousta zdrojů tvrdí, že je kanadská strana hezčí. Já byl ale ohromen i tou americkou. Kvůli ceně víza, a hlavně komplikaci s vyřizováním na ambasádě ve Vídni, jsem nakonec o návštěvě Kanady ani neuvažoval.

Niagara fallsNa americké straně se taky nachází poloviční most s výhledem na vodopády. Vstupenka vyjde na jeden dolar, ale my se rozhodli koupit si celou plavbu až k vodopádům na lodi Maid of the Mist. Za 15,50 jsme se napřed pokochali výhledem z mostu, sjeli výtahem dolů, vyfasovali pláštěnky a po chvíli čekání vyrazili po vodě k vodopádům. Vidět tu obrovskou masu vody padat z výšky přes 50 metrů dolů bylo fascinující. Díky obrovské vlhkosti jsem toho ale moc nenafotil.

Na cestu zpět jsme se vydali v dostatečném časové předstihu a udělali jsme dobře. Spoj, který nás měl dovézt zpět pro batohy dlouho nejel. Když jsme se po půl hodině dočkali, řekl nám řidič, že na této zastávce končí a za chvíli přijede další spoj. No nakonec jsme čekali přes hodinu. Holky si vyzvedly batohy, rozloučili jsme se a já se vrátil zpět k Rishaye. Doma byla už i její spolubydlící Samantha. Něco jsme popili a vyrazili na chvíli ven. Bydlí totiž jen jeden blok od Elmwood Avenue, která by se dala nejspíš přirovnat ke Stodolní ulici. Vyzkoušel jsem nějaké místní pivo, ale vůbec mi nechutnalo. Název jsem bohužel zapomněl.

Pátek 17.5.2013

Delaware parkPátek jsem si udělal odpočinkový. Po čtrnácti dnech cestování už byl tak akorát čas. Vstávali jsme pozdě, na snídani jsem dostal toust s kuřecím řízkem – snídaně šampionů :) Holky se rozhodly zpříjemnit si večer troškou lehkých drog a tak se odpoledne vydali shánět někoho, kdo jim prodá trávu. Šli jsme k nějaké kámošce, která nás odvezla do ulice, kde se potulují dealeři. Zastavili jsme autem u krajnice, přišla černoška, výměna peněz za drogy z ruky do ruky, přesně jako ve spoustě amerických filmů. Pro mě, slušného chlapce z Česka věc nevídaná. Potom jsme vyrazili na procházku do zdejší japonské zahrady v Delaware parku. Holky mě pak dotáhly přes půl města do mexického fast foodu Chipotle. Moje první mexické jídlo a musím říct, že mi moc nechutnalo. Večer jsme pak sledovali filmy, holky s dýmkou, já s pivem. Plechovka budweiseru 24 oz (0,7l) ve zdejší večerce vyšla na příjemné 2 dolary.

Sobota 18.5.2013

City hallRáno jsem vyrazil do města na prohlídku. Když jsem říkal, že v Buffalu strávím tři dny, tak se mi každý divil, že tam není co k vidění. Ačkoliv průvodce nabízí několik variant turistických okruhů, všechny se točí okolo centra a za 2-3 hodiny nemá člověk co dělat. Nechápu, jak tady Dominik Hašek mohl chytat za místní Sabres devět sezon. Pár zajímavých budov jsem si nicméně vyfotil. Třeba místní radnici ve stylu Art deco, která se nachází, jak jinak, na Niagara square. A třeba místní kancelářský komplex One M&T Plaza projektoval Minoru Yamasaki, mimo jiné autor newyorských dvojčat.

V centru jsem koupil kvalitní víno, jako dárek za nocleh a vyrazil zpět. Na pozdní oběd tam na mě čekal losos. Opravdu jsem si pochutnal. Zabalil jsem věci a Rishaya mě doprovodila na bus k blízké univerzitě. Do mého letu do Bostonu zbývaly asi dvě a půl hodiny, tak jsem se desetiminutovým zpožděním autobusu nenechal moc rozhodit.

V okolí se ale konaly promoce a navíc byla doprava omezena kvůli probíhajícím stavebním pracím a tak jsme se po cestě dost zdrželi a čas do odletu se rychle krátil. Řidič navíc na zastávce, kde jsem měl vystupovat, nezastavil, přestože někdo zmáčkl signalizaci na zastavení. Na další zastávce se mi nepodařilo otevřít dveře, tak jsem se potom musel vracet kus po svých. Nastalo dilema, zda ten zbytek na letiště dojít pěšky, nebo počkat dalších 20 minut na autobus. Pěší trasu mi mapa vypočítala na nějakých 30 minut, ale kdo ví, zda bych se tam přes silnici vůbec dostal, tak jsem raději počkal na spoj. Nakonec jsem na letiště dorazil asi hodinu před odletem. Naštěstí tam nebylo moc lidí, tak jsem za dalších 10 minut už čekal v odletové hale.

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>