Okolo Alp / srpen 2012

AlpyTak jsme se letos zase rozhodli, že bychom mohli poznat další kus té naší krásné Evropy. Jako každý rok přišlo na řadu hledání, plánování upravování, počítání, další plánování a upravování a počítání až se nám nakonec podařilo připravit jakýsi okružní výlet přes alpská sedla, jezera, města a přírodní unikáty. Zde je shrnutí toho, co se nám podařilo za těch 16 dní na cestě zažít.

15.8. Brno -> Linz -> Gmunden (394km)

Ráno vstáváme časně, zbytek balení a rychlé dokoupení, toho, co jsme zapomněli a v 9 opouštíme Brno směrem na Mikulov. Před Vídní odbočujeme na St. Polten a dále po A1 na Linz. V Linzi parkujeme nedaleko centra. Platit se nemusí, jelikož je dnes svátek. Prohlídku máme asi za 2 hodiny za sebou a musím říct, že mě tam v podstatě nic nezaujalo. Doplníme síly místním kebabem a pokračujeme dále na Gmunden. Traunsee kemp jsme zpočátku přejeli, ale potom jsme se vrátili. Cena pro 2 osoby, stan a auto celkem 22€. Kromě záchodů však nic dalšího nenabízí, sprcha je za další euro. Kemp navíc není ani v noci osvětlený a rušná silnice je hned za živým plotem. Celkově spíše zklamání. Večer ještě děláme výlet na bruslích okolo jezera až ke známému zámečku Schloss Ort. Vedle nás jsou v kempu další Češi z Liberce. Třikrát jsem malému klukovi řekl, že mají „rožly v autě“, než jsem mu to musel vysvětlit, že tam mají rozsvíceno.

16.8. Gmunden -> 5 fingers -> Salzburg (195km)

Balíme stan a v blízkém obchodě kupujeme snídani. Křupavé housky a lahodná šunka se jen rozplývají na jazyku. Pokračujeme dále na Bad Ischl a Hallstat. Tohle lázeňské městečko vypadá nádherně. Je ale totálně přecpané, takže ani nezastavujeme. Náš cíl je ale kousek dál v Dachsteinských jeskyní. Rozhledna 5 fingers je proslulá. Počasí ale moc nepřeje, vrcholky vypadají v mlze, ale přesto riskujeme poměrně drahou cestu lanovkou nahoru. Bohužel už v horní části lanovky nejde vidět na 10 metrů. Nahoře to není o nic lepší. Přesto se na 5 fingers vydáváme dobře značenou cestou. Podle cedule je to asi 30 minut, nám to zabralo 20. Focení v mlze, bohužel, a pak zase zpátky. Cesta zpět byla více do kopce a začalo i nepříjemně foukat a pršet. Navíc kvůli řidšímu vzduchu a nachlazení se mi nedýchalo nejlépe. Dole už prší hodně a po cestě potkáváme na silnici nepříjemné kaluže plné vody.U Salzburgu zapínáme navigaci, ale díky ní se ztrácíme. Už po minulých zkušenostech můžu prohlásit, že Garmin rozhodně nebrat. Vyhlídnutý kemp Panorama opouštíme kvůli silnému zápachu z pole. Další Nord Sam je zase drahý a nic moc. Třetí jsme hledali podle cedulí, ale ty se ztratily, stejně jako pak znovu i my. Alespoň jsme po cestě levně natankovali (36,97 Kč / litr). Další kemp ukazovala navigace i telefon, ale vypadalo to, jakoby tam už pár let nikdo nebyl. Když jsme se tedy vrátili do prvního, už byl plný. Doporučili nám ale kemp Aigen, kde bylo ještě volno. Žádný zázrak, ale budiž. Toliko opěvovanou kvalitu rakouských kempů jsem však ještě nepoznal. Po dlouhé cestě stavíme stan a jdeme brzo spát.

17.8. Salzburg

Dnešní den je odpočinkový. Vydáváme se pěšky do Salzburgu. Podle telefonu je to do centra asi 6km. Vstup na zámek se bohužel platí, 7.50 na osobu. Zaráží mě, že skoro nikde nemají slevy pro studenty. Odměnou za vstup jsou krásné výhledy na Salzburg a možnost navštívit několik muzeí včetně věže. Na jednu prohlídku jsme si 15 minut počkali a po ní jsme sjeli lanovkou přímo do centra. Salzburg je oproti Linzi nádherný. Z centra pokračujeme do zahrad Mirabelle, kde jsme si odpočinuli. Po cestě jsme potkali pár žebráků tmavé pleti. Někdo by jim měl vysvětlit, že žebrat s čepicí O’Neil, botami adidas a upravenými nehty není zrovna věrohodné. V zahradě Mirabelle pak u nás hrál další pouliční „umělec“ na harmoniku. Bohužel pořád jednu a tu samou písničku, takže po 10 minutách to bylo na zbláznění. Pak už jsme se vydali na cestu zpět. Vybil se mi telefon, ale naštěstí jsme si cestu pamatovali. Ještě před vybitím už ale ukazoval nachozených 18km.

18.8. Salzburg -> Werfen -> Zell am See (132km)

Ráno balíme stan a v nejbližším SPARu kupujeme čerstvou snídani. Kemp nakonec vyšel na 16€ na noc, příznivá cena. Dalším cílem je Eisreisenwelt u městečka Werfen. Nachází se tu největší ledová jeskyně na světě. Kvůli koloně sjíždíme o jeden sjezd dříve a rozhodně nelitujeme. Cesta se táhne krásným hlubokým kaňonem. Ve Werfenu sledujeme značky, které nás vedou asi 6km velmi prudkým stoupáním až k parkovišti u kasy. Vstup do jeskyně 9€ na osobu, jedna jízda lanovkou pak 5.50. Cesta k lanovce trvá asi 20 minut pěšinou s úžasným výhledem. Původně jsme chtěli dolů scházet pěšky, ale z lanovky se cesta zdála dost nebezpečná, tak jsme nakonec nahoře koupili i cestu dolů. V jeskyni chvíli čekáme, ale hned druhá prohlídka je v angličtině. Čeká nás hodina v nulové teplotě a 700 schodů nahoru a 700 dolů. V jeskyni nejsou světla, aby zde nebujela flora, takže si neseme karbidové lampy. Po hodině parádní podívané jsme zase venku. I přes dobré oblečení jsme pěkně promrzlí, ale ne tolik, jako chlapíci, co šli v kraťasech a sandálech. Z Jeskyní oproti původnímu plánu vyrážíme rovnou do Zell am See, abychom stihli místo v kempu. To se nám naštěstí podařilo. Spousta míst pro stany je ale zpevněná štěrkem, čekal bych více trávy. Naproti nám je 5 motorkářů z Olomouce. Zázemí kempu je v pořádku – záchody a sprchy OK, navíc pračky, sušičky a mrazák.

19.8. Zell am See

Další volnější den před námi. Udělali jsme si procházku po promenádě kolem jezera až do Zell am See, nějaké 3km. Centrum pěkné, ale klasicky přecpané kavárnami a restauracemi. Jelikož sluníčko peklo, namísto obejití celého jezera jsme se vrátili stejnou trasou zase zpět. Po cestě jsme zahlédli obrovskou skupinu paraglidistů a na jezeře se také konaly nějaké plavecké závody. Odpoledne nás pak čekal relax u jezera, užívání sluníčka a teploty přes 30°C.

20.8. Grossglockner Hochalpen Strasse (117km)

Podle původního plánu jsme si dnes chtěli projet Grossglockner Hochalpen Strasse a taky se podívat na elektrárnu Kölnbrein. Nakonec ale zůstalo jen u horské silnice. Projeli jsme ji až ke Grossglokneru a zpět a kochali se každým metrem, opravdová nádhera. Ani nepočítám, na kolika odpočívadlech jsme stavěli a užívali si výhledů do krajiny společně s focením. Ráno jsem se sice lekl, protože foťák při točení videa hlásil vybitou baterii, ale nakonec vydržel celý den a to jsem jej ani moc nešetřil. Odpolední teplota 32°C a obloha bez mráčku opět lákaly k odpolednímu svlažení v jezeře. Potom příprava večeře a vychutnání si studeného piva, které jsme si nachladili v kempinkovém mrazáku.

21.8. Zell am See -> Krimml -> Pfunds (266km)

Ráno se odubytováváme a vyrážíme směr Krimml, kde jsou jedny z největších vodopádů v Evropě. Podle různých zdrojů je parkoviště zdarma, ale v obci chtějí 5€ a na oficiálním parkovišti už je taky závora – 2 hodiny za 2€ a každá další půlhodina za 50 centů. Vstup k vodopádům potom za 2 a půl eura. Cesta až nahoru zabere asi hodinu, člověk musí zdolat 380 výškových metrů. Nakonec nám celý zdejší výlet zabral přes 3 hodiny a tak z nedostatku času vynecháváme prohlídku Innsbrucku. Zastavujeme jen na doplnění zásob a hned pokračujeme k italským hranicím. Nejsem si jistý, zda kemp v Nauders funguje, neozvali se mi na email, tak raději zastavujeme u řeky kousek za obcí Pfunds v kempu Via Claudiasee. V horách se zdá být chladněji, jdeme spát při téměř jasné obloze. Těsně před půlnocí se však z ničeho nic přihnal vítr a přinesl ukrutnou bouřku s vydatným deštěm. Stan byl samozřejmě kvůli dobrému počasí ukotvený jen zlehka a tak jsem musel ven a dělal co mohl, abych ho pořádně ukotvil. V silném větru a nepříjemně hustém dešti to nebylo moc jednoduché. Nakonec se podařilo a promočený a zmrzlý jsem se mohl schovat do stanu. Další půlhodinu jsme se pak modlili, ať to stan vydrží. Naštěstí všechno dobře dopadlo, stan se nám nepokácel ani do něj nenateklo.

22.8. Pfunds -> Passo de Stelvio -> Passo Gavia -> Paitone (340km)

Ráno vyrážíme časně, máme před sebou dlouhou a náročnou cestu a ve 3 jsme domluveni s Davidem přes couchsurfing, že k němu přijedeme. Hned na začátku ale musíme volit objížďku silnice do Nauders až přes hranice se Švýcarskem. Pak už pomalu začínáme stoupat na Passo de Stelvio, hlavní cíl dnešního dne.

Člověk aby pomalu zastavoval v každé zatáčce a užíval si té krásy. Cesta je plná prudkých zatáček a je tu docela provoz, takže nahoru šplháme docela pomalu. Nahoře děláme další fotky, dáváme pauzu a lehkou procházku. Cesta dolů po jižní straně je podobně nádherná. Překvapuje mě, kolik cyklistů se vydalo pokořit tohle sedlo. Abychom se dostali blíže směrem k Lago di Garda a příliš si nezajeli, musíme přes další sedlo Passo Gavia až do Ponte di Legno.  Ozývá se žebravé oko, ale široko daleko žádná čerpací stanice. Při spotřebě do kopce kolem 20 litrů trochu trnu, jestli nám to vyjde. Cesta je ještě užší, než obvykle, hlavně úsek dolů je masakr. Jednou musela 2 auta couvat, abychom se vyhnuli. My měli po pravé straně několika set metrovou propast. Nic k závidění. Díky pomalé jízdě přes sedla nakonec přijíždíme do Paitone k Davidemu asi až v 5. Navečer jedeme asi 20km k jezeru. Vyznat se ale v úzkých, ne moc dobře značených uličkách je docela oříšek. Nakonec jsme cestu na pláž našli. Jezero je příjemně teplé, odhaduji tak 25-26°C. Po náročném dni jsme rádi, že máme k dispozici nějaké zázemí a pořádnou postel.

23.8. Gardaland (128km)

Na dnešek máme v plánu zábavní park Gardaland. Vstupenky už jsme kupovali v Česku s předstihem – na konkrétní den jsou levnější. Na místě jsme v 9 ráno. Parkování je bohužel za dalších 5 euro, ale zase velmi dobře organizované. Nikde jsem nenašel, kdy přesně park otevírá, nicméně od 9 je už před branou docela slušný dav. Asi o tři čtvrtě na 10 začíná na ochozu hlavní brány představení. Nakonec zazní i italská hymna – prostě divadlo se vším všudy. Brána se otevírá a dav začíná proudit dovnitř. I když jsme se nijak necourali, tak už na první atrakci je fronta 15 minut, na druhou čekáme skoro hodinu. Po obědě se čekací doby trochu zkrátily, ale i tak zhruba půl hodiny čekání v průměru. Člověk si může za dalších 10 a více euro koupit vstupenku do přednostní fronty. Na dnešek jsme si snad vybrali ten nejteplejší den v roce, slunce peče ostošest. Chybí mi zde více míst ve stínu a nějaké fontánky s pitnou vodou. Všude jen předražené vody a slazené nápoje. Nakonec jsme se ale dostali na všechny atrakce, kam jsme chtěli. Plavky jsme ale zapomněli, takže napřed zpátky k Davidemu a potom ještě večer k jezeru. Chtěli jsme zkusit jiné místo a tak jsme zvolili jednu z uliček, která postupně přešla v lesní cestu a nakonec pěšinu. Měl jsem co dělat, abych se tam otočil a nemusel v temné noci couvat zpět. Zbytek jsme došli pěšky, ale po několika minutách jsme zjistili, že jsme asi na 20m útesu. Druhý pokus nebyl o moc úspěšnější, po delší cestě jsme se ocitli uprostřed pole. Vzhledem k pozdnímu času jsme se rozhodli nic nekomplikovat a nakonec jsme zakotvili tam, kde den předem.

24.8. Paitone -> Lanslebourgh (381km)

Trochu jsem pozměnil plány a místo více cílů ve Francii jsem nechal jen jediný – Col de l’Iseran. Dnes je tedy hlavním cílem dostat se k francouzské hranici. Kvůli většímu pohodlí a rychlejšímu přesunu volíme cestu po dálnici z Brescie jižní cestou k Turínu a dál k hranicím. Těsně před zpoplatněným tunelem pak dalším sedlem přes hranice. Něco přes 300 dálničních kilometrů vyšlo na 25,80 eura. V porovnání s benzínem za skoro 2€ za litr to ale tolik nebolelo. V příhraničí jsme potkávali spoustu opuštěných hotelů a restaurací. Po stavbě tunelu zřejmě většina řidičů volí tuto rychlejší variantu a tak ubylo zákazníků. Těsně před cílem naší cesty jsme narazili na přehradu Col du Mont Cenis. Tak nádherně azurovou vodu mnohdy nevidí člověk ani u moře. Nakonec jsme zakotvili ve vesnici Lanslebourgh, kde nás cedule zavedly až ke kempu. Velice mě překvapila celková cena 13,20€ za vše. Tak levně jsme snad nikde nekempovali. Odpoledne jsme se vydali najít něco k snědku, ale odpolední siesta znamenala, že vše bylo minimálně do 6 večer zavřeno. Nakonec jsme vzali za vděk bagetou z místního minimarketu.

25.8. Lanslebourgh -> Col de l’Iseran -> Genevé (231km)

Po klasickém ranním balení ještě kupujeme čerstvé pečivo a vyrážíme na Col de l’Iseran. Tak lahodný croissant jsem ještě nejedl. Ačkoliv je Col de l’Iseran nejvýše položené alpské sedlo (2770 m.n.m.), stoupání nám nepřišlo nijak dramatické. Možná proto, že samotný kemp byl už v nějakých 1600 m.n.m. Nahoře je jen 12°C a v sandálech to jde dost poznat. Po chvilce užívání si překrásného výhledu a pár nezbytných fotkách se vracíme druhou stranou dolů na Val d’Isere. Chtěli jsme taky navštívit Albertville, dějiště zimních olympijských her 1992, ale po cestě jsme chytli asi 12km kolonu, která nám narušila plány. Po menších okresních silničkách jsme se konečně dostali do Ženevy, kde nám navigace pomohla najít kemp. Trochu mě zaskočila cena 40 CHF (36€) za noc, ale v ceně jízdenka na ženevskou MHD na všechny dny pobytu. Zázemí kempu patří k tomu nejlepšímu, co jsme doposud viděli. Narychlo stavíme stan, protože se cosi žene. Němec mi půjčil kladivo, ale zem je plná kamenů a ani tak není ukotvení o moc jednodušší. Naštěstí vítr po pár minutách odezněl a z deště také nic nebylo.

26.8. Genevé -> Konstanz (372km)

Po sbalení necháváme auto před kempem na parkovišti a busem jedeme do centra Ženevy. Z kempu máme i mapu a tak děláme menší okružní procházku. Krom jiného nesmíme vynechat květinové hodiny (L’Horloge Fleurie) a místní 140m vodotrysk (Jet d’Eat). Potom busem opět zpátky a na dlouho cestu skrz celé Švýcarsko. Mají zde pouze roční známku za 40 CHF, takže volíme trasu po okresních silnicích. Na místě spolujezdce si dnes trochu pospím, po probuzení se najednou cedule a nápisy změnili z francouzštiny na němčinu. Ano, jsme v německé části. Konečně člověk zase trochu rozumí. Kolem 7 večer přijíždíme do vytipovaného kempu Hegne na břehu Bodamského jezera. Nepříjemně nás překvapuje fakt, že auto musí zůstat na parkovišti mimo kemp. Máme v něm všechny věci a tak vyrážíme hledat další kemp. Situace je ale stejná, nicméně recepce má až do 22 hodin, takže víme, kam se případně vrátit. Pokračujeme a dojíždíme až do Kostnice. Navigace nás vede na kemp a zjišťujeme, že na jednom místě jsou hned 2 vedle sebe. V prvním sice taky není možné parkovat s autem u stanu, ale jedna stanovací plocha je hned vedle parkoviště, takže zůstáváme. Cena za noc 23 a půl eura, v ceně je ale opět jízdenka na kostnickou MHD. Po náročném dni jsme rádi, že máme kde složit hlavu.

27.8. Rheinfall, Stein am Rhein (130km)

Ráno kolem osmé vyrážíme k Rýnskému vodopádu do městečka Neuhausen. Parkování za 6 franků na 2 hodiny, automat naštěstí žere karty. Za tu dobu si stihneme projít celou cestu kolem vodopádů tam a zase zpět. Po cestě nazpět se zastavujeme v historickém městečku Stein am Rhein. Zdobení některých domů je neuvěřitelné. Po prohlídce jsme trochu odpočinuli u řeky a já si hodil i koupel. Voda byla krásně osvěžující. Zdejší kačeny a rackové dali za vděk naším starých chlebem a bagetou. Po cestě zpět jsme chtěli jet po švýcarské straně, ale navigace nás zase zavedla na německé území. Odpoledne jsme ještě stihli prohlídku Kostnice. Zdejší radnice je taky nádherně zdobená. Dostali jsme se taky k Husovu domu a zašli k Husovu kamenu. Ten ale zrovna opravoval nějaký kameník, takže z fotek moc nebylo.

28.8. Romanshorn (20km)

Dnes podruhé máme v plánu vyrazit na brusle. Zdejší cyklostezky jsou proslulé, tak snad to bude za něco stát. Autem se přesunujeme na Švýcarskou stranu, protože netuším, jak jinak bychom se na bruslích prodírali kostnicí a Kreuzlingenem. Ačkoliv je Švýcarsko v schoengenském prostoru a na hranicích zpravidla celníci jen mávají, v ulicích Kreuzlingenu si nás vytipovala hlídka a museli jsme ukazovat obsah kufru. Krom 2 becherovek nic nevezeme, takže v pořádku. Za chvíli již parkujeme v Bottighofenu a koumeme parkování. První půl hodina je zdarma, tak se jdeme podívat na místní pláž, krásně střižená tráva, jako na fotbalovém stadionu, sociální zázemí a vstup zdarma. To je něco panečku. Řeším to parkování, po nasypání asi 5 a půl eura konečně parkovací hodiny ukazují rozumný čas, máme to do půl šesté. Nasazujeme brusle a vydáváme se na nějakých 15km kolem železniční trati až do Romanshornu. Kvalita asfaltu není nic moc, sice bez děr, ale je to takový ten hrubší a brusle kladou docela odpor. Po cestě nás zarazily taky asi 3 prudší sjezdy, něco jsme vyřešili pochodem po trávě, něco pomalým sjížděním ze strany na stranu. Po necelých 2 hodinách jsme v Romanshornu, v horkém letním dni byla cesta dost namáhavá, zpátky pojedeme vlakem. Těšil jsem se na historické město, Romanshorn má být asi 1200 let starý, ale kde nic tu nic. Jedna hlavní ulice moderní a na informacích pouze vytisknutá mapa se 3 nevýznamnými puntíky jakože památkami. No bereme vlak a jedeme zpátky. Zbývající čas jsme využili koupáním v Bodamském jezeře. Žaludek jsme zasytili zdejší klobáskou za nelidskou cenu, 5 euro za kus. Přece ale nezemřeme hlady.

29.8. Konstanz -> Ulm (211km)

Po třech dnech opět balíme stan a jelikož v něm už spát nebudeme, snažíme se jej očistit od bahna, moc se to ale nedaří, protože všude je ranní rosa. Vyrážíme po zdejším bundeskách směr Ulm. Paní v kempu mi doporučovala trajekt do Meersburgu, ale kilometrově to vyšlo asi jen o 20km méně, než objíždět jezero, časově zhruba stejně a cenově asi na 10€ za auto. V Ulmu jsme se celkem rychle zorientovali a zaparkovali v jednom z místních podzemních parkovišť. Hned u vchodu je mapa se zakreslenými památkami. Vynikající nápad! Hledáme Schifes haus, daří se. Obdivujeme krásnou fasádu radnice. Stoupáme po schodech na Ulmer Minster. Do 2. galerie ve dvou, na tu třetí si troufám už jen já. Za mnou je 768 schodů. Od posledně jsem pár kilo přibral a je tu jaksi těsno. Úzké točité schodiště tady funguje pro oba směry. Nahoře je galerie asi metr široká, takže vyhýbání je skoro jako procházení uličkou v divadle. Pár fotek a alou dolů. V chrámu mě zaráží automat na kartu. Dary v podobě několika mincí či bankovek už zřejmě nejsou v módě. Vracíme se k autu a pomocí navigace se dostáváme k tetě, která nás uvítá s otevřenou náručí. Navečer pak ještě jedeme na Blautopf. Zdejší jezírko má jednu z nejčistších vod, co jsem v životě viděl, navíc s krásným azurovým nádechem. Zdejší vodě trvá asi měsíc, než se dostane do Černého moře.

30.8. Ulm -> Brno (726km)

Po tolika nocích ve stanu se mi z postele zrovna dvakrát nechce. Snídáme a čeká nás opět balení. Ještě než vyrazíme domů nakupujeme trochu drogerie ve zdejším DM, ceny oproti ČR skoro o půlku levnější. Pak už si to svištíme po A7 a A6 směrem domů. Ještě na chvíli zastavujeme a dokupujeme další kousky drogerie a nějaké potraviny. Schwarzwaldské šunce 100g za 20Kč prostě nejde odolat. Jsme na hranicích, nebýt cedulí, jistojistě poznáme změnu v povrchu dálnice. V ČR nás překvapuje cena benzínu, všichni ji drží 10 haléřů pod 40Kč. Na chvíli sjíždíme ke Stříbru najít něco levnějšího. Podařilo se a s celou nádrží vyrážíme směr Praha. Čas nám moc nepřeje, projíždět hlavním městem kolem 6 hodiny není to, co bych chtěl, ale naštěstí jsme se nikde nezasekli. Před Brnem ještě beru opět plnou, aby se mi dobře počítala spotřeba za dovolenou. Hurá jsme doma! Teď jen na několikrát přemístit obsah auta do bytu a můžeme si oddechnout. I letos jsme to zvládli bez problémů.

Malé shrnutí:

Na cestě jsme byli 16 dní, stihli jsme ujet 3643km s průměrnou spotřebou 6,99 litrů na 100km. Za benzín jsme dali skoro 10 a půl tisíce, nejdražší byl v Itálii (47,96 za litr), nejlevnější v Rakousku (36,97 za litr). Bez poplatků za dálnice vyšel kilometr na 2,86Kč. Koupali jsme se v Traunsee, Zeller See, Lago di Garda, Bodensee a Rýnu. Užili jsme si jak přírodu (Eisreisenwelt, Grossglockner, Krimelské vodopády) , tak městský ruch (Linz, Salzburg, Konstanz, Ulm) a vyplavili i trochu adrenalinu (Gardaland). Stanovali jsme celkem 12x s cenami od 13,80 po  34,83€, 2 noci jsme strávili u člověka z couchsurfingu a 1 u tety. Přivezli jsme si stovky fotek a nespočítaně zážitků. Bylo tam prostě krásně.

Celou galerii je možné nalézt zde: http://jency.rajce.idnes.cz/Alpy_2012

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>