Přehled ročních nákladů

penize-novy-zelandDosti časté téma na diskuzních fórech je finanční stránka takového ročního výletu na Nový Zéland. Už jen dostat se sem je dost velká počáteční investice a neznám nikoho, kdo by se chtěl po roce vracet zpět s dluhy. Vyšší výdělky na Zélandu jsou vyváženy vyššími životními náklady a tak se odsud sice nevracejí milionáři, ale ani tu člověk nemusí dřít bídu s nouzí.

Už delší dobu se snažím udržovat přehled vynaložených nákladů a ani tady jsem s tím nepolevil. Máme tak ucelený přehled, co a kolik tu a tam stojí a kde se ztratí nejvíc z našich poctivě vydělaných peněz. Domů se sice ještě nevracíme, ale i tak to po roce svádí k nějakému vyhodnocení. Musím podotknout, že níže uvedené náklady nelze zobecňovat. Každý jsme jiný a každý máme jiné chutě, potřeby, záliby, takže ve finále se ta částka může dosti výrazně lišit.

Vždycky, když se někam chystám, tak se snažím zjistit i životní náklady v dané destinaci. V tomto ohledu se mi osvědčil portál numbeo.com. Nabízí docela solidní přehled různých ukazatelů, pro mě tenkrát bylo dosti zajímavé srovnání Brna a Wellingtonu. Dalším dobrým zdrojem, který nabízí cenné informace, je stránka českého páru, který byl na Novém Zélandu před pár lety – jaknazeland.webnode.cz. Jejich roční útrata nakonec vyšla na 17500 dolarů a my tak měli nějaké podklady pro srovnání.

Pokud není uvedeno jinak, tak všechny níže zmíněné náklady jsou uvedeny za nás za oba. V praxi se mi potvrdilo, že jedinec utratí o dost víc, než pár osoba v páru. Tipoval bych to tak na 60-70% zde uvedených nákladů.

Náklady před odletem

Největší část peněz na začátku padne na letenky. Původně jsme brali zpáteční a dokoupili stopovery v Sydney a Bangkoku. Nakonec jsme ale tuto letenku nevyužili a část peněz nám byla vrácena. Celková cena za oba činila 46006 Kč. Na Nový Zéland se specializuje cestovní agentura Oldy Théra, pokud uvažujete o cestě na druhou stranu světa, doporučuji využít jeho služeb.

Další povinnou položkou je cestovní pojištění. Pokud člověk odjíždí z vlasti na více než půl roku, je možné se ze zdravotního pojištění odhlásit. Musí však doložit, že byl celou dobu v zahraničí pojištěný. Nejlevnější variantu na rok nabízí Česká Pojišťovna. Roční pojištění nás vyšlo na 12571 Kč. Cena byla po slevě opět přes pana Théra. Bohužel nabídka od ČP nepokrývá pojištění přerušení cesty. Této službě není věnováno tolik pozornosti, ale v momentě, kdy se něco semele a člověk musí urychleně domů, je tohle krytí k nezaplacení. Ale jak se říká, pozdě bycha honit a nás může jenom mrzet, že jsme si tohle nezjistili dřív. Například pojištění od AXA tuto službu má, ale stojí 2x tolik.

V neposlední řade je nutné do prvotních nákladů započítat samotnou cenu víza, která činí 165 novozélandských dolarů za osobu. V době, kdy jsme vízum kupovali, se dolar pohyboval kolem 15 až 16 korun. Díky intervenci ČNB na konci loňského roku ale dolar poskočil nahoru a v současné době se pohybuje někde kolem 17,50.

Útrata do první výplaty

Jen málo přijíždějících backpackerů má domluvenou práci předem. Podle mého názoru je nejkritičtějších období právě hned po příletu, než se tu člověk trochu rozkouká a najde si nějakou práci. Najednou se totiž ocitne v zemi, kde vše stojí násobně více, než doma a poctivě našetřené úspory začnou velmi rychle mizet. Bohužel, ani když máte nasmlouvanou práci dopředu, nemusí to být zrovna výhra, jak lze vidět na příkladu Katky.

V našem případě, tak jako u většiny krajanů, padla velká část peněz na pořízení auta a následné cestování. Měsíc jsme v podstatě střídavě trávili čas v Aucklandu a cestovali po severním ostrově. Po následném přesunu do Wellingtonu nám trvalo skoro měsíc, než jsme si našli práci. Hlavně proto, že jsme hledali práci v oboru. V zemědělství, nebo pohostinství bude situace asi o něco lepší, ale na facebooku a diskuzních fórech jsou dotazy na téma „hledám práci“ velice časté, takže doporučuji mít dostatečnou rezervu. My jsme se před první výplatou dostali velice blízko k hranici mínus 10000 NZD.

Ubytování

Ubytování za celý rok spolykalo nejvíc peněz. Průměrné týdenní náklady:

  • Nájem: 232 NZD
  • Služby: 23 NZD

Ačkoliv se může zdát nájemné dosti vysoké, je potřeba vzít v potaz, že bydlíme v hlavním městě a ze současného bydliště to máme několik minut chůze do centra. Ceny nájmů jsou ve Wellingtonu ale i vyšší a není problém narazit na pokoje za 300 dolarů na týden. Do služeb patří především účty za elektřinu a internet. Nějaké další dolary pak padly na zařízení pokoje, když jsme úspěšně získali víza a rozhodli se tak vyměnit život s dodávkou a pár krabicemi za něco útulnějšího.

Někteří cestovatelé přečkají větší část roku v autě. My ale dali přednost normálnímu bydlení. Když má člověk stálou práci, tak je to něco jiného, než když se každý druhý týden stěhuje za prací někam jinam. Jsou i tací, kteří se snaží co nejvíce spát na divoko a pak jim stačí se opláchnout na veřejných záchodech. To už je v mých očích docela extrém.

Auto

Další výraznou položkou v ročním rozpočtu je auto. Ponechám stranou peníze za nákup, protože každý má jiné preference a někomu stačí malé auto a stan, někdo raději volí van. V dodávce lze postavit postel a užívat si tak pohodlné spaní bez nutnosti každý den stavět a bourat stan. Když jsem kolikrát viděl ty, co ho večer v dešti staví, říkal jsem si, jak je nám ve vyhřátém autě krásně. Naše roční náklady na auto činily:

  • Benzín: 2231 NZD
  • Registrace: 304 NZD
  • Pojištění: 337 NZD
  • Servis: 1033 NZD
  • Vybavení: 595 NZD

Potkal jsem zde pár cestovatelů, kteří místo koupě auta volili raději dopravu autobusy. Pokud se sečtou náklady na provoz auta, tak to ve finále dělá opravdu dost. Veřejná doprava na NZ ale není příliš rozšířená a možnost zajet si kdykoliv a kamkoliv to podle mě nenahradí. Výdaje za benzín se liší podle počtu ujetých kilometrů, v současné době vyjde litr na 2,2 NZD, registrace je povinná a pojištění jsme pro jistotu také zařídili. S investicí do servisu se musí u staršího auta počítat, nám během roku odešel kulový čep a zapalovací kabely. Do nákupu vybavení jsem pak zahrnul vše od dřeva na postel, matrace a peřiny, až po nádobí a plastové boxy na věci.

Jídlo

Jíst se musí a ani my to nemáme jinak. O co víc jsme dali za nájem ve Wellingtonu, o to víc jsme ušetřili na jídle. Nemyslím tím ale, že bychom celý rok jedli špagety s kečupem, ale fakt, že ve Wellingtonu jsou všechny velké supermarkety, kde je jídlo levnější, než ve vesnických večerkách. Nejlepší ceny má Pak’n Save, následuje Countdown a nejdražší z nich je New World. A ceny se liší dosti výrazně, někdy i v řádu desítek procent. Ve večerkách (zde zvaných Dairy) pak stojí stejné potraviny klidně dvojnásobek.

Za jídlo jsme nakonec dali v průměru 179 dolarů za týden, což vychází na necelých 13 dolarů na osobu denně, čili v přepočtu asi 230 Kč. Hodně dělá fakt, že si vaříme jídlo doma a do práce si ho nosíme v krabičkách a jen ohřejeme. Stejně jako v jiných anglosaských zemích i místní mají hlavní jídlo dne večeři a k obědu si dávají jen nějaký sendvič. My se naopak snažíme držet českého způsobu a tak mít oběd z domu je jediná varianta, jak přes den pozřít něco vydatného.

Víza

Já osobně jsem na žádost o WHV potřeboval doložit i rentgen hrudníku, který vyšel na tisíc korun. Ten je potřeba, pokud člověk během posledních 5 let strávil alespoň 3 měsíce v zemích s vyšším rizikem TBC. Více jsem se o tom rozepsal v příspěvku Vše o vízech a vstupu na Nový Zéland. Krom toho jsme během roku také přecházeli na normální pracovní víza, což si žádalo další náklady:

  • Výpis z rejstříku trestů: 103 NZD
  • Lékařské vyšetření: 795 NZD
  • Žádost o vízum: 640 NZD

Jak je vidět, žádost o vízum není zrovna levná záležitost, ceny jsou pochopitelně opět za oba. Výpis z rejstříků trestů se řeší přes ambasádu v Sydney. Na lékařském vyšetření jsem ušetřil 65 NZD, protože jsem rentgen plic absolvoval již v ČR, jinak ve Wellingtonu stojí kompletní prohlídka 430 NZD na osobu. Poplatek za žádost o vízum se různí podle toho, o jakou kategorii se jedná. Já žádal o Talent Visa (Accredited Employer), která vycházela na 360 NZD, partnerské vízum má pak částku fixní – 270 NZD. Zbylých 10 dolarů je za vystavení bankovního šeku. Zaplatit vízum lze totiž pouze šekem, nebo vypsáním detailů o platební kartě do formuláře a to se mi nezdálo jako příliš bezpečná varianta.

Ostatní

Všechny ostatní náklady opět záleží na preferencích každého. Někdo si koupí basu piv každý týden, někdo zase nový notebook, nebo fotoaparát – mimochodem, elektronika se mi tu zdá právě o něco levnější než doma. Nový Zéland taky žije z turistického ruchu a tak není problém tu všechny peníze utratit za adrenalinové zážitky, nebo poznávací výlety. Co by to bylo za pobyt na Zélandu, kdyby si člověk nezakusil bungy jumping, skok padákem z 15 tisíc stop, nebo třeba pozorování velryb a delfínů. Nás některá tahle dobrodružství čekají při únorové cestě na Jižní ostrov a já se už teď nemůžu dočkat.

Přidat komentář

1 Komentáře.

  1. Ahoj, muzu potvrdit, ze prvotni vydaje (a to jsme toho asi tolik jako vy neprocestovali zprvu) se pohybovaly na podobne hladine.

    Mam za sebou i vyrizeni viza, mile me prekvapilo ze vysetreni i s rentgenem plic stalo asi jen 220NZD v jedne specializovane klinice tady v Aucklandu.

    Uzijte si Jizak :)

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>