Rok na Novém Zélandu

rok-na-novem-zelanduTak je to tady, načínáme druhý rok v zemi dlouhého bílého oblaku. Přesně před rokem, 20. září 2013, jsme vstoupili na půdu Nového Zélandu. Připadá mi to jako včera. Po více než padesáti hodinách na cestě jsme byli sice hodně unaveni, ale přesto natěšeni na zážitky a nová dobrodružství na druhé straně světa.

Už před odjezdem jsem tak nějak doufal, že by nový začátek na opačné straně zeměkoule mohl vyjít, ale přesto jsem měl připravený záložní plán. Člověk totiž nikdy neví, co ho může a nemůže potkat. A tady, v cizím prostředí, to platí dvojnásob. Proto všem cestovatelům doporučuji se pořádně rozmyslet a raději koupit zpáteční letenku. Byť je tu ještě další zajímavá alternativa, ale o té až za chvíli.  Za ten rok se toho v našem životě hodně událo, takže pojďme na to.

Svůj pobyt jsme začali u Mirka v Aucklandu. Ten nás vyzvedl z letiště, nabídl ubytování za rozumnou cenu a taky nám prodal dodávku. Hned za domem má nákupní centrum, kde jsme vyřídili vše potřebné – SIM kartu, bankovní účet a IRD (daňové číslo). Nebylo to sice to pravé dobrodružství, které jsem si představoval, ale zpětně si uvědomuji, jak moc nám to usnadnilo naše první kroky v neznámém prostředí.

Auckland

Cape Reinga

Pokud bych měl příležitost sem jet znovu, nejspíše bych vybral jinou dobu. Konec září nebyl na začátek úplně ideální, byla pořád ještě docela zima a deštivo. A my chtěli právě na začátku cestovat. Mnozí místní říkají, že počasí je tady nejstálejší v únoru, to zrovna vrcholí léto. Takže nadcházející únor si to snad užijeme více. Když se nám počasí přeci jen umoudřilo, vyrazili jsme poznávat Northland. To, co se na mapě zdá jako kousíček je ve skutečnosti docela pořádný kus. Však je Nový Zéland skoro tři a půl krát větší než Česko! Když už jsme u toho porovnávání zemí, všimli jste si, že Nový Zéland tvoří s Itálií dokonalý pár vysokých bot?

Itálie a Nový ZélandMirkovu radu, abych neřešil sbírání ovoce a raději se zaměřil na práci v oboru (zvlášť, když jsme tu chtěli zůstat déle) jsem si vzal k srdci a hned po návratu z Northlandu jsem měl 2 hodinový pohovor na jednu technickou pozici. Ten se vydařil a tak jsme se pomalu začali přesouvat do Wellingtonu. Po cestě jsme měli možnost objevovat krásy poloostrova Coromandel, vulkanické oblasti kolem Rotorui a vrcholky národního parku Tongariro. A pak samozřejmě Wellington a jeho okolí.

Cathedral Cove

Tongariro Alpine CrossingSlibovaná práce nakonec nevyšla a nám se tak hned ze začátku potvrdilo, co nám tu každý říkal – nevěř tomu, co ti kiwák slíbí. Je to jejich slabá stránka. Tohle a snad ještě udržování pořádku. Ještě jsem nepoznal místního, který by byl nějak čistotný. Ale jinak jsou všichni milí a v pohodě. Právě při hledání práce jsme prožili těžší chvilky. Člověk rozesílá životopisy na všechny strany, chodí se ptát, volá a když se pořád nic neobjevuje, začíná být zoufalý. Nakonec se ale poštěstilo a do práce jsem nastupoval ani ne měsíc od příjezdu do Wellingtonu. Dokonce i místní jsou dlouhé měsíce bez práce, včetně lidí z IT oboru. Takže moje rada zní – nevzdávat to, zatnout zuby a zkoušet to pořád dokola, dokud se něco neobjeví. Během toho roku se mi ozvalo několik lidí, co uvažovali o práci v IT na Zélandu. No někteří svoje hledání vzdali, jiní práci našli, nebo to pořád zkoušejí. Hlavní je tedy vydržet!

I Marci se nakonec chytla a v současné době patří k oporám jejího týmu ve Fujitsu. Je až neskutečné, jak pobyt v cizí zemi může mít obrovský vliv na zlepšení jazyka. Onehdy jsme někde byli s jejími kolegy a úplně jsem zíral, jak se rozmluvila. Kéž bych na sobě taky pozoroval taky takový pokrok. Zdá se mi, že jsem dosáhl určité mety a každé další zlepšení je nepatrné. Byť musím říct, že jsem dost nových slovíček pochytil, hlavně z každodenní angličtiny.

Během února jsme pak stihli i 2 týdenní otočku domů. Občas totiž nastanou chvíle, které člověk neplánuje. Paradoxně jsme při této cestě nevyužili zpáteční letenky. Nevím, jak rychle by šlo zrušit stopovery v Austrálii a Thajsku a přesunout letenku ze dne na den. Navíc bychom stejně museli na cestě 4x přestupovat a… prostě jsem neměl náladu to řešit. Jak jsem nedávno zjistil, některé pojišťovny (AXA určitě) mají v ročním balíčku i pojištění předčasného návratu. Tolik populární (a levnější) Česká pojišťovna podobnou službu bohužel nenabízí. Příště bych při vybírání cestovního pojištění rozhodně bral v potaz i toto krytí. Může totiž ušetřit nemalé peníze.

Cape PalliserCape PalliserWaitangi Treaty Grounds

Práce na kontrakt nám nezaručovala prodloužení WHV víz a tak jsem stále projížděl inzeráty a hledal vhodnou pozici na trvalý pracovní poměr. Potencionálním zaměstnavatelům jsem musel vysvětlovat, že mě vlastně zaměstnat nemůžou, ale až mi dají nabídku práce, tak si teprve vyřídím vízum a že na mě musejí počkat. Po dlouhých tahanicích se nakonec povedlo, já si oddychl a ukázal vztyčený prostředník všem, kteří mi říkali, že to tady na víc jak sběrače kiwi nedotáhnu. Pak už jsem jen vysolil peníze za doktora, výpis z rejstříku trestů a vízum a po necelých dvou týdnech měl v pase nálepku s platností na 2 a půl roku. Poté mohlo následovat podobné kolečko pro Marci. K partnerskému vízu jsme navíc dokládali několik fotek, prohlášení, že spolu fakt chodíme, doporučující dopis a další materiály.

No a od té doby už pořád jen pracujeme a pracujeme a pracujeme… :)

Wellington z vyhlídky na Mt Victoria

Ale ne. Už nám zase klepe jaro na dveře, dny se prodlužují, začíná být tepleji, takže nás zase čekají výlety do blízkého i dalekého okolí Wellingtonu. Navíc ta lepší část teprve přijde, protože za měsíc máme namířeno na Cookovy ostrovy a v únoru pak na Jižní ostrov. Trošku jsem upgradovat fotografickou výbavu, tak se snad poštěstí udělat i nějaké dobré fotky. Tamější příroda k tomu přímo vybízí. Už teď se můžete těšit na naše další příběhy.

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>