Stěhování do Mt Cook

StěhováníCo původně začalo jako dočasné ubytování na několik týdnů, se ve finále proměnilo ve skoro tři čtvrtě roku bydlení u naší domácí Giny. Nakonec jsme se ale přeci jen rozhodli, že je čas, posunout se zase dál a poznat nové spolubydlící a jejich pohledy na život.

Poslední dobou atmosféra čím dál víc houstla a na Gině bylo vidět, že je zvyklá ubytovávat backpackery, kteří se zdrží maximálně pár týdnů. Nikdy se ale nezmínila o tom, že bychom měli odejít. Zajišťovali jsme jí totiž docela solidní příjem z podnájmu. My jsme zase i přes její náladovost byli rádi, že bydlíme v zařízeném pokoji, v dobré lokalitě a za rozumný peníz. Zkrátka patová situace.

Zkušenosti, které jsme s paní domácí zažili by vydaly na samostatný článek. Řekl jsem si ale, že pár bodů o naší vědmě, jak jsme ji začali přezdívat, bude stačit.

1) Přezdívku získala z jednoho prostého důvodu. Na většinu našich zvýdavých dotazů odpovídala svým typickým “I don’t know”. Prostě a jednoduše toho moc nevěděla. Někdy z toho vznikaly i komické situace, když mi třeba u scrabblu tvrdila, že slovo co jsem vymyslel neexistuje a argumentovala slovníkem pro první stupeň základní školy. Ještě, že internet je všemocný.

2) Myslel jsem si, že jsem někdy až extrémně spořivý, ale ona mě o několik levelů převyšuje. Ve finále to znamená, že prostě v zimě netopí, protože je to drahé. S nastávající zimou to byl hlavní důvod naše- ho stěhování.

Tento způsob uvažování asi nepochopím. Zvlášť když jsme si později pořídili radiátor a měsíční náklady vzrostly asi o půldenní mzdu jednoho člověka. Ještě více zarážející je, že má osmileté dítě a netopí ani kvůli němu. Občas nám ho bylo líto, když jsme vyšli z vyhřátého pokoje a viděli ho sedět v obývacím pokoji v bundě.

3) Obecně ta její výchova je taková divoká. Myslím, že osmileté dítě by mělo vědět, že dveře na záchod se zavírají, záchod se splachuje a po použití si má umýt ruce. Stůl v obývacím pokoji pak sloužil pro skládání lega. Jídlo jedli zásadně na zemi. Chudák malej měl každé ráno nějakou kaši a k tomu sklenici studené vody. Když jsem se ptal, proč nepije čaj, dostal jsem přednášku, jak je pro děti škodlivý.

Tyto a další příhody nám trochu pokřivily naše mínění o kiwácích. Naštěstí stejně jako my, tak i ostatní kolegové a kamarádi nechápavě kroutili hlavami, když jsme jim naše zážitky vyprávěli. Zpět ale k našemu novému bydlení.

Po očku jsme sledovali inzeráty už delší dobu, ale jak už jsem psal v prosincovém příspěvku, najít ucházející ubytování není zrovna lehké. Spousta pěkného bydlení jsme museli rovnou vyškrtnout, protože nechtěli páry. Když už páry chtěli, tak pak zas třeba skutečnost byla jiná než na fotkách, nebo tam bylo něco dalšího, co nám vadilo.

Neřekl bych, že nás 2 roky společného bydlení rozmazlily. Však jsem bydlel dlouhá léta na koleji a jsem zvyklý na spoustu věcí. Ale zdejší způsob a kvalita bydlení je holt někde jinde. A jsem rád, že si to nemyslíme jen my, ale potvrdily mi to i příspěvky na jiných stránkách.

StěhováníNakonec jsme jednoho favorita měli, ale po týdnu nám napsali, že se rozhodli pro jiný pár, takže naše hledání pokračovalo dál. Jednou nám takhle padl do oka inzerát domu v Mt Cook. Pět lidí na barák, 4 ložnice, 3 koupelny. Když jsme přijeli na místo, zjistili jsme, že bychom měli nahradit pár, který se stěhoval do Aucklandu. Jejich pokoj nebyl ale přímo v domě, ale v bývalé garáži, která je přestavěná na ložnici s vlastní koupelnou.

Ač to může znít podivně, tahle kombinace se nám velice líbila. Jednak bychom měli spolubydlící, se kterými bychom mohli mluvit anglicky, ale zároveň bychom měli dostatek soukromí a vlastní koupelnu, kterou nám nikdo nezasviní. Byli jsme taky nadšení, jak je pokoj suchý a teplý oproti naší “kopce”. Navíc je hned za domem park, Countdown jen 5 minut pěšky, zastávka hned několika linek městské dopravy kousíček a i když se jedná o širší centrum, může se v naší ulici parkovat bezplatně. Nechali jsme na sebe kontakt a čekali, zda se ozvou. Když jsme odjížděli, viděli jsme další 2 páry, které zrovna přicházeli na prohlídku.

Po pár dnech nám přišla SMS, že jsme byli vybráni. Spadl nám kámen ze srdce. Ještě jsme ale museli dojet a představit se novým spolubydlícím. Ti se zdáli v pohodě a my byli rádi, že se konečně budeme moci přestěhovat. První červnovou sobotu jsme všechny věci sbalili do naší dodávky a vydali se o pár kilometrů dále do naší nové rezidence. Pokoj je sice nezařízený, ale jelikož nám vyšla žádost o víza, nemusíme se bát o naši budoucnost na několik dalších měsíců a třeba i let a trochu zainvestovat do vybavení.

Při výběru postele jsme se vážně pobavili. Některé ceny byly až směšně vysoké. Ono i na zdejší poměry je deset tisíc dolarů za dvojlůžko hodně, hodně, hodně moc. My naštěstí sehnali v akci cenově dostupnou matraci a k tomu rám postele zdarma. Další věci už sháníme z TradeMe. Když jsem si tak procházel ty inzeráty, tak jsem si všiml rozdílu mezi TM a Aukrem. Zatímco na Aukru se hodně lidí snaží na prodávaných věcech vydělat, tady to funguje spíše tak, že si člověk koupí novou věc a starou dá do aukce a nechá vydražit za jakýkoliv peníz.

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>