Vietnam: Přípravy před cestou a Hanoj

Po dlouhých měsících pracovního nasazení konečně nadešel 17. listopad, a zatímco si spousta lidí připomínala Den boje za svobodu a demokracii, já nastupoval do letadla směr Amsterdam. Tentokrát jsem zase zamířil do Asie, naší cílovou destinací byl Vietnam a hlavní město Hanoj. Když jsme se s kamarádem Davidem rozhodovali, kam přesně do Asie, chtěli jsme vybrat zemi, v které ani jeden z nás předtím nebyl. A proto padla volba právě na Vietnam. A ačkoliv jsme zvažovali navštívit dvě nebo tři země, nakonec nám ani těch 22 dní nestačilo na důkladné poznání celé země.

Pročítání průvodců, blogů a facebookových skupin nás utvrdilo v jednom – rozhodně se chceme i přes chladnější počasí podívat na sever, přesněji do provincie Ha Giang. A můžu s klidnou duší říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí, i když nám pár dní propršelo a občas jsme fakt klepali kosu. O severu a našem desetidenním putování na motorkách ale příště. Teď o tom, co nás čekalo před příjezdem a první dny v hlavním městě.

Přípravy před cestou

Vzhledem k tomu, že ještě měsíc před odletem bičovaly pobřeží Vietnamu tajfuny a v některých částech byly velké záplavy, domluvili jsme se, že se budeme snažit být flexibilní a neplánovat tolik dopředu. Před odletem jsme tedy řešili jen pár věcí.

Pro vstup do Vietnamu jsou potřebná víza. Existuje spousta agentur, která vám zajistí zvací dopis pro vyřízení víza na letišti při příletu. Nejjednodušší je ale zažádat o vízum předem přímo na oficiální stránce imigračního oddělení. Jednovstupové vízum stojí 25 dolarů a přijde zhruba do 2 dnů. Jediným problémem je tak v záplavě výsledků najít tu správnou stránku imigračního. Najdete ji ZDE.

Letiště Václava HavlaKdyž jsme hledali letenky, chtěli jsme přilétat do Hanoje a odlétat z Ho Chi Minh City. Čímž jsme automaticky vyškrtli nejlevnější variantu s ruským Aeroflotem a zůstali nám v podstatě 2 možnosti. S Cathay Pacific s delším mezipřistáním v Hong Kongu, nebo o 6 hodin kratší lety s KLM z Prahy přes Amsterdam a Bangkok. Nakonec vyhrálo KLM s tím, že jsme dobu dovolené využili na maximum, když jsme odlétali první den po poledni a vraceli se poslední den v 10 večer (kvůli zpoždění vlastně až téměř o půlnoci). Po komplikacích s jedním portálem, kde nám po objednání volali, že platba kreditkou neproběhla, jsme raději koupili letenky přímo ze stránek KLM za něco málo přes 16 tisíc.

Jedna z možností, jak se z Hanoje dostat na sever je noční vlak do Lao Cai. Ten jsme raději také rezervovali dopředu. Původně jsme chtěli objednávat přímo přes stránky vietnamských drah, ale neprošla nám platba ani jednou kartou, takže jsme nakonec zvolili portál Baolau.com.

V dnešní době moderních technologií jsme na cestu připravili i naše mobilní telefony a nainstalovali následující aplikace:

Booking.com, Agoda, AirBnB – na ubytování, patří ke standardu každého cestovatele
UBER a GRAB – obě aplikace na dopravu po městě, někdy je levnější UBER, někdy zase asijský GRAB

Pozn. pokud výše uvedené služby nepoužíváte a zaregistrujete se pomocí odkazů, získáte zajímavou slevu, ať už na ubytování, nebo první jízdu.

Maps.me – navigace a stažení offline mapy Vietnamu, v mnohým případech lepší než Google Maps
Google Maps – základ pro hledání konkrétních míst ve městech
Momondo – můj nejoblíbenější portál na hledání letenek
Google Translator – občas se hodil, byť jsme měli pocit, že ve spoustě případů místní našemu překladu nerozumějí

Settle up – aplikace na zaznamenávání útraty. Ve spoustě asijských zemí je kasírování každého zvlášť pro obsluhu nadlidský úkol. Proto jsme měli tuhle appku, kde je možné zadat, kdo co platil, v jaké měně, zda se útrata dělí rovnoměrně, nebo někdo měl dražší večeři apod. Opravdu neocenitelný pomocník, když vás je 2 a více.

Výměna peněz – před cestou jsme směnili koruny na americké dolary. Bankomaty jsou sice ve Vietnamu časté, ale vybrat se nám podařilo maximálně 3 miliony dongů (asi 3000 Kč). A k tomu si ještě vietnamská banka vezme 22 Kč a česká banka taky nějaký ten poplatek (Equa 9 Kč). Dolary na dongy jsme pak měnili na letišti (oproti informacím z fóra se nám zdál kurz na letišti výhodný), 1 USD = 22590 VND a později ve zlatnictvích většinou kolem 1 USD = 22500 VND. I když nemají cedulku, že vyměňují peníze, stačí se zeptat. Podle všeho mají některá místa i výhodnější kurz když měníte stodolarovku, než když tam přijdete s balíčkem dvacek. Pro snadnější orientaci jsme počítali, že 1000 dongů je 1Kč a níže uvedené ceny uvádím v tisících dongů (písmenko k).

Balení na 3 týdny

A tou nejdůležitější věcí, pro kterou jsme se před cestou rozhodli, bylo cestování pouze s příručním zavazadlem. David si k této příležitosti pořídil batoh Cabin Zero, který se zdá být ideální, já si vystačil s mým starým Deuterem, který se mnou procestoval už skoro celý svět (kromě Latinské Ameriky a Afriky). Ono je totiž mnohem jednodušší pohybovat se malým batohem na zádech, než tahat 20kg krosnu a k tomu ještě menší batoh, jak jsme to viděli u ostatních cestovatelů. Oblečení se dá ve Vietnamu vyprat za 20-30Kč za kilo, případně koupit nové za rozumný peníz.

Na cestě

Čekalo nás 18 hodin z Prahy přes Amsterdam a Bangkok do Hanoje. Už v Praze na letišti se nám objevily menší komplikace, když měl David všechny boarding pasy v KLM aplikaci v mobilu a vždycky si omylem pípl tím mým. A já pak nemohl projít a on se tak musel vracet. Ale cesta do Amstru byla ok. Zato jedenáctihodinový let do Bangkoku nebyl nic moc. Útlá Vietnamka, která vedle mě původně seděla, si záhy přesedla za svým přítelem a místo ní vedle mě přistál pěkný tlouštík, jehož špek se přes loketní opěrku vyvaloval až ke mně. Takže jsem cestu vyloženě protrpěl. Další rychlý přestup a čekal nás poslední spoj do Hanoje.

Hanoj (18-20/11/2017)

Při příletu jsme se prokázali vízem, dostali jsme razítko do pasu, vyměnili dolary a koupili si 2 lokální SIM karty od společnosti Viettel (10GB dat za 250k). Kousek od východu vlevo jezdí do centra města expresní bus číslo 86 za 30k. Revizorovi jsme ukázali, kde jsme ubytováni, a on nám doporučil vystoupit na zastávce Long Bien. Zbytek jsme do hostelu došli pěšky, tam nás přivítali a na motorkách převezli do jiné budovy, která ale byla také blízko centra.

Noční život ve Staré čtvrti

Noční život ve Staré čtvrti

Než jsme se ubytovali a trošku dali do kupy tak byla tma a my vyrazili do ulic. Hned jsme něco pojedli a já po dlouhé době bojoval s hůlkami. K večeru stará čtvrť ožívá a uličky se promění v jedno velké mraveniště. Většina barů má na čepu Bia Hoi, místní malé pivo, jehož cena se pohybuje kolem 5k, takže jsme jich několik dali a pozorovali cvrkot okolo. Po cestě zpět jsme narazili na živé vystoupení na rohu ulic Ma May a Duy Tu. Bylo to naprosto úžasné a paní hned vedle u stánku čepovala Bia Hoi, tak jsme nemohli odolat. Většina náleven má někde vzadu i své WC, ale ty občas vypadají tak, že si to raději 3x rozmyslíte, než tam vyrazíte. Pokud si někdo pamatujete film Krvavý sport, tak to vypadá přesně jak ty uličky, kudy vedli Van Damma :) (viz prostřední obrázek)

Elektrická instalace Ulička na WC Převoz piva v Hanoji

Po cestě domů jsem ještě pořídil klasické červené tričko se žlutou vietnamskou hvězdou. A hned jsem si ověřil, že bych se měl naučit lépe smlouvat. Zatímco v prvním obchodě mi jej nabízeli za 160k a já s díky odmítl, v druhém se mi 80k zdálo jako férová cena, tak jsem si jej vzal, abych později zjistil, že na trhu mají podobné za 35k.

Druhý den jsme se rozhodli projít město a inspirovali se vyznačenou trasou v průvodci Lonely Planet. Navštívili jsme chrám Bach Ma, který mě ale úplně nezaujal, pamětní dům na adrese Ma May 87 a objevili jsme i skrytý chrám v jednom domě na ulici P Hang Bac číslo 102, který se mi naopak moc líbil. Pokračovali jsme na místní trh a různými tematickými uličkami – v jedné prodávali rolety, v další bylinky, v další zase zrcadla atp.

Skrytý chrám v jednom doměMoje vietnamské suvenýry

U katedrály sv. Josefa jsme se dali do řeči s jednou holkou ze Saigonu, která byla v Hanoji na výletě, a vyrazili do Muzea vietnamských žen. Ve Vietnamu je 54 etnických skupin a bylo zajímavé se o postavení žen ve společnosti něco dozvědět. Zatímco v některých kmenech má výsadní postavení muž, v jiných je to naopak žena. Dozvěděl jsem se také, že některé skupiny na severu si lakují zuby na černo, jako znak krásy. Tato tradice se ale s moderní dobou spíše vytrácí.

Muzeum vietnamských žen

Po cestě zpět nás zastavila skupinka dětí, jestli by si s námi nemohli potrénovat angličtinu. Tak jsme si každý vzali jedno a bavili jsme se o všem možném. Sotva jsme obešli pár bloků, zastavila nás další skupinka holek ze stejného důvodu. Tak jsme se chvíli pobavili i s nimi. Vzhledem k tomu, že jsme okolo moc bělochů nepotkali, byli jsme snadný cíl.

Večer jsme vyrazili na večeři a David si odvážně něco objednal hned u prvního stánku na ulici. Já chvíli počkával, když k nám přišel nějaký starší týpek a strašně se chtěl seznamovat i přes jazykovou bariéru. Nakonec jsem si tedy taky objednal a dobře jsme se bavili. Chtěl si s námi pořád dělat nějaké fotky, přizval i další lidi co seděli okolo, hned si nás chtěl přidat na Facebook a nakonec tam naše fotky nahrál s komentářem, který nám Google přeložil jako „na večeři s ruskými důstojníky pracujícími v Hanoji“. Tenhle človíček ale po sléze začal být nějaký až moc přítulný a když nás začal objímat a plazit se po nás, tak jsme raději rychle vypadli.

S místňákama

S místňákama

Noční most na jezeře Hoan Kiem

Noční most na jezeře Hoan Kiem

V pondělí jsme se odhlásili z hotelu, věci nechali na recepci, abychom si je mohli večer před odjezdem do Lao Cai vyzvednout a vyrazili na další poznávačku města. Nejprve jsme vyrazili do věznice Hoa Lo. Bohužel velká část původního pozemku už je zastavěná mrakodrapem, ale i tak jsme si mohli udělat představu o tom, v jakých podmínkách tu místní vězni museli trpět. Za vietnamské války tu byli uvězněni američtí vojáci a kvůli tristním podmínkám se vězení ironicky přezdívalo Hanojský Hilton a v roce 1987 o něm vznikl i zajímavý film. Poté jsme se vydali k Ho Chi Minhovu mauzoleu, které se bohužel opravovalo, takže jsme se tam nedostali. Prohlídli jsme si alespoň pagodu na jednom kůlu a vyrazili do muzea historie. Nejzajímavější sekce byla samozřejmě sekce vietnamské války v letech 1955 – 1975. Člověk zde vidí druhý pohled na věc, úplně rozdílný od toho, jaký známe z amerických filmů.

Něco málo z tamějších trhů

Něco málo z tamějších trhů

Věznice Hoa Lo

Věznice Hoa Lo

Nakonec našeho pobytu v Hanoji jsme se naučili první vietnamské slovíčko áo mua – pláštěnka. Vzhledem k tomu, že předpověď na severu nevypadala moc příznivě, pořídili jsme si za 30k pláštěnky. Pak už jsme si jen vyzvedli věci na hotelu a vyrazili na hlavní nádraží a nočním vlakem do Lao Cai, kde jsme si měli vyzvednout motorky a vyrazit na nich na desetidenní výlet po severu. O tom ale zase někdy příště.

Přidat komentář

1 Komentáře.

  1. Hanoj je velice životem bující město :) A určitě bych se tam chtěl jednou podívat, ale místo, které bych hctěl vidět ještě více, než samotný Hanoj, je provincie Lao Cai a oblast Sa-Pa, protože podle těchto fotek:http://www.exotickapriroda.cz/blog/clanky/provincie-lao-cai-ve-vietnamu-co-je-zde-k-videni je to překrásné místo, které mě láká více a více :)
    Jinak máte pěkný článek :)

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>