Výlet do Batangas

Minulý týden byl náš předposlední zde, čili nás čekal poslední víkend a tak jsem rozhodl, že bychom mohli k moři. Přece jen být tři měsíce na Filipínách a nekoupat se v moři, to by byl hřích. Kvůli našim rozdílným směnám nebylo ale jednoduché cokoliv naplánovat. Nakonec jsme se rozhodli pro jednodenní výlet na sobotu do provincie Batangas, která leží v jižní části ostrova Luzon.

Auto jsme domluvili už v úterý. Jeden chlapík jménem Joe nám potvrdil, že s námi na sobotu počítá. Měli jsme s ním, respektive s jeho řidičem, dobré zkušenosti z minulého výletu do Tagaytay. Teď už jen zbývalo zajistit další věci okolo. Michelle z kanceláře mi doporučila tři resorty v oblasti San Juan. Nakonec jsme si vybrali Laiya White Cove resort. Cena 150 pesos na osobu za vstup do resortu, dalších 900 za místo. Nevím jak to pojmenovat, není to ani chatka ani slunečník. Prostě takový dřevěný přístřešek, kde se dá sednou, schovat před sluncem. Volné pláže tu moc nejsou a tyto ceny byly jedny z nižších. Jelikož není ještě turistická sezona, nebylo třeba dělat rezervaci předem. V pátek večer jsem ještě psal Rommelovi, jestli je vše potvrzené. Joe se ale neozýval a já začínal mít špatné tušení.

To se samozřejmě ráno potvrdilo, Joe nikde. Shánějte někde půjčovnu aut, respektive auto s řidičem v sobotu v 7 ráno. Nakonec jsme se rozhodli nepromarnit poslední sobotu na hotelu a Rommel chytl normálního taxíka. Cena 3000 pesos na den plus benzín, ale byli jsme ochotni to obětovat. Když nás přijeli vyzvednout, trochu jsem se zhrozil nad tím autem, ale musím říct, že na řidiče jsme měli štěstí. Cesta do Batangas měla trvat 3 hodiny, ale dorazili jsme tam lehce po poledni. Přeci jen než se všechno upeklo, než jsme našli tu správnou cestu atd. Hned jsme vyrazili k moři, ale bylo docela plytké, šel jsem asi 50 metrů a měl jsem pořád vodu po pas. Nakonec jsem se do hloubky dostal, ale na dně bylo bahno. I voda připomínala barvou spíše rybník.

Na oběd jsme si dali vepřové a kuře, příloha samozřejmě rýže. Odpoledne ještě trochu koupání a o pul čtvrté zase zpátky. V resortu byla totiž od 4 svatba. Zpáteční cesta byla naštěstí rychlejší. Kolem sedmé hodiny jsme byli zpátky.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že jsem si výlet neužil, opak je pravdou. Konečně jsem zase mohl vypadnout z Manily. Ten velkoměstský život mě docela zabíjí. Takhle jsem mohl aspoň na chvíli trocha vypnout, užít si sluníčka…

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>