Wellington, nejpohodovější metropole světa

wellington-nahledHlavní město Nového Zélandu se na delší dobu stalo naším přechodným domovem. Mnozí návštěvníci tu zastavují jen krátce při cestě na Jižní ostrov. A to je možná škoda, protože Wellington, nesoucí jméno vévody, který porazil Napoleona v bitvě u Waterloo, je po právu nazýván některými průvodci jako nejpohodovější metropole světa.

Původně se titulem hlavního města pyšnil Auckland. V 19. století se však díky nově objeveným zásobám zlata na Jižním ostrově začala jeho populace prudce zvyšovat, což vedlo k obavám o jeho osamostatnění. V roce 1865 tak nakonec padlo rozhodnutí přesunout hlavní město na břeh Cookova průlivu. V té době měl Wellington pouhých 4900 obyvatel.

Jako u většiny měst na Novém Zélandu, tak ani zde nenajdeme žádné centrální náměstí, jak to známe z Evropy. Centrum zpravidla tvoří několik rušných ulic, tou nejživější je Lambton Quay (vyslovováno jako KÝ), která spojuje vlakové nádraží se středem města. Původně tato ulice tvořila nábřeží. Po velkém zemětřesení v roce 1855, které je považováno za největší novozélandské zemětřesení vůbec, však došlo k pohybu země a nyní je tato ulice asi 200m od moře. Pokud se tudy budete procházet, všimněte si dlažby na chodníku, která označuje linii původního nábřeží.

Oba ostrovy leží v tektonicky aktivní oblasti a Wellington patří k regionům, které zasahují zemětřesení nejčastěji.  Těch malých, které zaznamenají jen měřicí přístroje je několik měsíčně, větší pak zasáhnou město zhruba jednou do roka. K těm nejvýraznějším za poslední dobu se řadí otřesy v Cookově průlivu v červnu 2013 a další pak v lednu 2014 v oblasti Ekatehuna. Ty byly tak silné, že i tady, sto kilometrů od epicentra, se nám celý dům třásl. Místní jsou ale na chování přírody zvyklí a zpravidla je nerozhodí. Budovy jsou konstruovány tak, aby při otřesech nestály staticky, což by mohlo narušit jejich strukturu, ale naopak aby se rozhýbaly. Většina rodinných domů je tu navíc postavena ze dřeva, které si s otřesy také mnohem lépe poradí.

Wellington, to je hlavně příroda

Právě tektonické činnosti vděčí Wellington za rozmanitou krajinu plnou kopců a údolí. Návštěvníci tak mají jedinečnou šanci kochat se pohledem na město z několika světových stran. Nejvyhledávanější vyhlídkou je vrchol Mount Victoria. Dá se sem dostat buď autem, nebo pěšky z konce Majoribanks, nebo Pirie Street. Druhým vyhledávaným cílem je Brooklynská turbína. Ze zdejšího vrcholu si člověk může užít výhled na město zase z jiného úhlu. Opět se sem dá buď dojet autem, nebo zvolit středně náročný výstup z Aro Valley (Aro St). Celý okruh měří asi 10km v závislosti na zvolené cestě a vede pravou novozélandskou buší.

wellington-mount-victoria

Buše je tu ostatně více než dost. Město je totiž obklopeno zeleným pruhem označovaným jako Town Belt. Tato soustava buše, lesů, parků, zahrad a ostatní zeleně se rozkládá na ploše 425 hektarů. Přes Town Belt také vede několik zdejších tras protínajících město. Z těch nejzajímavějších si zaslouží zmínku Southern Walkway a City to Sea Walkway. Obě mají skoro 12km, a končí v Island Bay, odkud jezdí pravidelná linka 1 zpět do města. Jsou tak ideální na jednodenní výlety. Všechny detaily jsou dostupné na stránkách City Councilu.

wellington-brooklyn-windturbine

Místní jsou zvyklý trávit většinu volného času venku v přírodě a Wellington nabízí opravdu nepřeberné množství míst, kam vyrazit. Dalším zajímavým výletem je Skyline Walkway, kterou jsme prozatím nestihli projít. Na této trase je další z oblíbených turistických cílů – vrchol Mount Kaukau. Jedno z největrnějších míst v už tak větrném Wellingtonu. V nárazech tu občas vítr dosahuje rychlosti přes 160 km/h. Kratší výlet na tento vrcholek je možné podniknout také z parku ve čtvrti Khandallah.

wellington-city-to-sea-walkway

Jedním z nejzajímavějších míst, které by si návštěvníci hlavního města rozhodně neměli nechat ujít je oblast zvaná Red Rocks. Člověk tu má totiž jedinečnou možnost pozorovat tuleně ve volné přírodě. Začátek Red Rocks Walkway začíná v Owhiro Bay. Dále pak už jen pěšky, nebo čistokrevným off-roadem. Případně je možné využít služeb Seal Coast Safari. Jejich výlet ale stojí 115 dolarů na osobu.

wellington-red-rocks-walkway

wellington-red-rocks-walkway2

Posledním místem, které rozhodně stojí za návštěvu je zdejší botanická zahrada. Nejsnadněji se do ní dá dostat lanovkou z Lambton Quay. Člověk tak hned pozná další 2 zajímavosti Wellingtonu najednou. V letních měsících se v zahradě koná spousta koncertů různých hudebních žánrů. Pro fanoušky noční oblohy stojí za zmínku i místní observatoř, která je jen kousek od horní stanice lanovky.

Pláže a moře

Wellington omývá moře ze tří stran a proto je tu i řada možností, kam vyrazit na pláž. Mezi nejžádanější místa patří bezesporu Scorching Bay na poloostrově Miramar. Dále pak Lyall Bay, která je především kvůli častému a silnému větru rájem surfařů. Člověk tu má jedinečnou možnost pozorovat přistávání a vzlétání letadel. Video, jak piloti bojují se silnými poryvy větru jsem publikoval již v příspěvku Půl roku hlavou dolů.

wellington-harbour

Spousta lidí si přes týden také vybírá městkou pláž v Oriental Bay. Právě díky poloze v centru je velmi snadno a rychle přístupná. Moře je tu tak čisté, že i tady, kousek od přístavu, se dá koupat. Musím ale podotknout, že horký letní den ve Wellingtonu znamená asi 25°C a teplota vody se na většině míst ani přes léto nepřiblíží dvacítce.

Dobré jídlo a pití

Podniků, kde se ve městě dobře najíst a napít je celá řada. Prakticky se nám ještě nestalo, abychom narazili na místo, kde bychom nebyli spokojeni. Skoro na každém rohu je nějaké rychlé občerstvení, většinou s asijskou, nebo indickou kuchyní. Velkou měrou jsou tu však zastoupeni i Turci s typickým kebabem. Ten nejchutnější dělají v Newtownu v Cafe Laz (121 Riddiford St).

Z restaurací je tu opět v největší míře zastoupena asijská a indická kuchyně, ale člověk tu najde i jiné, třeba mexické, nebo italské podniky. Výborně vaří např. v pizzerii Veni Vidi Vici (156 Cuba Street). Na pořádný hovězí steak se pak vyplatí zajít třeba do Steer & Beer baru (100 Courtney Place). Každé pondělí tu mají zrovna na steaky akci 2 za cenu jednoho.

wellington-steer-and-beer-steak

Velkým fenoménem jsou zde také BYO restaurace, čili Bring Your Own. Člověk si tak může přinést vlastní pivo nebo víno s sebou. V zemi, kde za 2 třetinky piva v hospodě zaplatíte stejně jako za pořádnou večeři pro jednoho mě to ani tak nepřekvapuje, ale ještě jsme to nevyzkoušeli.

Trocha kultury

Nejznámějším Wellingtonským muzeem je bezpochyby Te Papa, jinak taky označované jako Muzeum Nového Zélandu. Ke shlédnutí je tu několik expozic, přičemž k těm nejzajímavějším určitě patří simulátor zemětřesení, nebo podmořský oddíl s kostrou velryby a obrovskou zakonzervovanou olihní.  Kousek od Te Papa je Museum of Wellington City & Sea, které bylo vybráno mezi padesátku nejlepších muzeí na světě americkou Smithsonian Institution.

K Novému Zélandu neodmyslitelně patří také filmový průmysl. Režisér Peter Jackson bydlí na poloostrově Miramar a jeho studio WETA, vytvářející filmové efekty pro hollywoodské trháky jako třeba Hobbita, novodobou Planetu Opic nebo Avatar sídlí tamtéž. Filmoví fandové tak mohou navštívit třeba i filmové muzeum Weta Cave (Camperdown Rd).

Dalším významným centrem Wellingtonu je parlament. Jeho sídlo mezi ulicemi Molesworth a Bowen má nezvyklý kruhový půdorys a tvarem připomíná včelí úl. Odtud také název Beehive. Hned přes cestu je pak komplex původních vládních budov. Ačkoliv se na první pohled zdá, že se jedná o kamennou stavbu, je celá ze dřeva a do roku 1998 dokonce byla druhou největší dřevěnou stavbou na světě.

Za společenským děním míří většina obyvatel na Cuba Street. Tenhle bulvár je posetý příjemnými obchůdky, kavárnami, hospůdkami a nočními podniky. Přes den je tu možné pozorovat představení mnoha pouličních umělců. A jednou za několik let taky padající sníh…

Zábava a noční život

Mezi hlavní centra nočního života patří právě Cuba Street a Courtney Place. Na obou místech je dostatek podniků, které mají zavírací dobu na pátky a soboty označenou jako “late”. Vstupné do klubů se sice neplatí, ale u vchodu zpravidla stojí ochranka, která kontroluje, zda jsou návštěvníci plnoletí. Pokud tedy vypadáte mladě a zapomněli jste si doklady, může se stát, že vás dovnitř nepustí.

Obecně se na Novém Zélandu na módu moc nedbá a ani návštěva nočních podniků není omezena na nějaké formální oblečení, jak to znám třeba z Francie či Španělska. Jedinou nevýhodou je, že podniky většinou nemají šatny a tak v zimních měsících musí člověk tahat kabát či bundu všude s sebou.

Velmi oblíbeným místem je například Southern Cross (39 Abel Smith St), ale v podstatě jakýkoliv podnik je v páteční a sobotní večer plně obsazen a pokud si nezajistíte rezervaci, nebo nepřijdete brzo, zbude na vás maximálně místo na stání.

Výlety mimo Wellington

Pokud by už člověka omrzí městský život, je tu pořád stále dost možností vyrazit mimo město. K těm nejzajímavějším výletům patří poznávání okolí Makara Beach na západ od Wellingtonu. Díky výborným větrným podmínkám tu byla vystavěna soustava větrných elektráren využívající vítr proudící z Cookova průlivu.

wellington-makara-beach

Stejně tak na druhé straně zálivu v oblasti nazývané Eastbourne je několik snadno dostupných tras výborných pro denní túry. Dá se sem dostat buď autem, nebo trajektem přímo z Wellingtonu. Ten navíc zastavuje i na Somes Island, kde je přírodní rezervace a DOC kemp, takže se dá vše zkombinovat a udělat si dvoudenní dobrodružství.

Závěrem

Jak jsem zmínil v úvodu, Wellington je označován jako nejpohodovější metropole světa. Nabízí nespočet možností, jak čas tu strávený využít, ať už jste tu den, týden, nebo rok. Snad jen poslední rada na závěr – pokud ve Wellingtonu prší, neberte si deštník. Se zdejším větrem, kdy často prší vodorovně by vám byl jen na obtíž. A pokud budete mít “štěstí”, poznáte i proslulý Wellingtonský den, kdy se během chvíle prostřídají všechna čtyři roční období.

Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>